První konference

„Povodně a hospodaření s dešťovými vodami",

konaná 24. a 25. září 2014 v Českých Budějovicích.

Česká společnost vodohospodářská ČSSI se rozhodla uspořádat První konferenci „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami", což je celospolečensky významná problematika, ke které se budeme neustále vracet. Voda nás bude provázet celý život, ať v tom dobrém, nebo špatném slova smyslu. „Bez vody není života".

Garant akce Ing. Bohumil Kujal přivítal všechny přítomné z celé České republiky, zdůraznil celospolečenský význam povodní a potřebu hospodaření s dešťovými vodami, poděkoval firmám za odborné partnerství a organizacím, které poskytly záštitu nad konferencí. Bez jejich pomoci a podpory by se nemohla konference uskutečnit.

Na rozeslaných pozvánkách byla uvedena loga všech, kteří poskytli zastřešení, nebo byli odbornými partnery. V předsálí konferenčního sálu byl umístěn přivítací panel s fotografiemi vodních děl se všemi logy a další samostatné výstavní panely Čevaku a. s., DISA a.s., Swietelsky stavební s.r.o. a SKANSKA. Před budovou, kde se konala konference, byly po dobu 14 dnů transparenty s nápisem „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami 24. a 25. 9. 2014".

První den konference zahájil Ing. Miroslav Joch, 1. náměstek primátora Statutárního města České Budějovice. Ve svém uvítacím projevu uvedl, jaké škody byly dosud napáchány a ke kolika obětem na lidských životech došlo vlivem povodní od roku 1997. Do loňského roku 2013 byly zaevidované škody ve výši 190 miliard Kč a 135 obětí na lidských životech. Bohužel, je nutno konstatovat, že mnoho škod a ztrát lidských životů bylo zbytečných a ovlivnila je nesprávná lidská činnost.

Protipovodňová ochrana postrádá komplexnost a dostatečný výhled do budoucna. Dodržování zákonů by mělo být samozřejmostí, ale hlavně bychom měli respektovat zákony přírody, kterými se musíme řídit, ať chceme nebo ne.

Součástí každé projektové dokumentace by měla být protipovodňová ochrana. Je to prvotní předpoklad trvale udržitelného rozvoje. V protipovodňových opatřeních by mělo být zahrnuto respektování inundačních území, kompletní revitalizace aktuálních území a vodních toků. Vegetační opevnění by měla být samozřejmostí. Pokud je nezbytně nutné mimořádně stavět v inundačním prostoru, pak je třeba navrhovat stavby tak, aby nebránily povodňovým průtokům a aby byly navrhovány z materiálů odolných vodě i v případě dlouhodobého styku s vodou.

Na druhé straně si musíme vodu chránit, vytvářet technická zařízení, která zadržují dešťové vody v místech spádů a zadržovat ji pro období sucha. V našem státě máme vodu jen tu, která nám naprší. Ochrana vodních toků v místech sídelních útvarů proti povodním je nezbytná, ale je třeba volit způsoby přírodě nejpříznivější. Dláždění břehů kamennou dlažbou, betonovými tvárnicemi apod. jen v nejnutnějším případě a zcela výjimečně. Ochrana břehů nádrží železobetonovými prefabrikáty je naprosto nevhodná. Vodní toky v sídelních útvarech by měly sloužit také lidem k rekreaci, sportovní činnost a relaxaci. Pozemkové úpravy, mimo jiné, řeší odtokové poměry a přispívají k zadržování vody v krajině a zvyšují její retenční schopnost.

V rámci revitalizace krajiny je třeba obnovovat meandry vodních toků, tvořit retardační rozlivy, vytvářet suché poldry, obnovovat rybníky, zřizovat a obnovovat mokřady, zvětšovat plochy lesa, rozšiřovat travní porosty a zvyšovat infiltraci srážkové vody. Hlavním smyslem revitalizace krajiny je zadržování vody v krajině. Samozřejmostí je diferencovaný přístup k ochraně intravilánu a extravilánu - jiná je protipovodňová ochrana významných a jiná méně významných objektů, jinak se chrání sídelní útvary a jinak se chrání pozemky ve volné krajině. Dlouhodobou ochranu proti povodním by bylo vhodné zakotvit do územních plánů a plánů rozvoje vodovodů a kanalizací kraje - podrobně projednaných s obcemi.

V protipovodňové ochraně hraje důležitou roli předpovědní hydrometeorologická služba, dobrý stav a dostatečný počet měřících stanic. Včasná hlášení o meteorologické situaci, nebo o stavu vodní hladiny na horním toku je podkladem pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity. S tím souvisí i protipovodňová připravenost obecních úřadů a obyvatel. Praxe ukazuje, že není dostatečná osvěta obyvatel o protipovodňové ochraně, ani o hospodaření s dešťovou vodou a vodohospodářských otázkách vůbec.

„Funkce přehrad a nádrží za povodní" přednáška od doc. Ing. Ladislava Satrapy CSc.

V představách mnoha občanů jsou přehrady na tocích od toho, aby zabraňovaly jen povodním. Dokonce někteří vodohospodářští pseudoodborníci by chtěli, aby přehradní prostory zůstávaly prázdné a naplňovaly se jen při povodních. Téměř všechny přehrady a nádrže na tocích jsou víceúčelové, mají protipovodňovou ochranu, vyrábějí elektrický proud ve špičkách, vyrovnávají průtok na tocích, zásobují vodou pro vodárenské nebo zavlažovací účely, slouží rekreaci, sportovnímu rybolovu, vodním sportům, lodní dopravě a mnoha dalším účelům. Proti přehradám na tocích lze namítat, že zatopily mnoho pozemků, stavebních památek, objektů občanské vybavenosti a dalších zařízení a staveb, avšak proti tomu nutno konstatovat, že se vytvořily objekty nevyčerpatelného energetického potenciálu, došlo k ochraně velkých sídelních celků proti povodním, vybudovaly se nové zdroje pro úpravu pitné vody, zavlažování a vytvořily se zcela nové oblasti životního prostředí pro veškeré obyvatelstvo. Dnes si nedovedeme představit vodní sporty, rekreaci u vody, sportovní rybolov a další činnosti bez existence přehradních nádrží (vodní nádrže Lipno, Orlík, Slapy, Nechranice, Vranov, Knínická přehrada, Slezská Harta a další), které spoluvytvářejí nové prostory životního prostředí.

Z pohledu protipovodňové ochrany, lze přehrady a vodní nádrže na tocích zařadit do vodních staveb, které do jisté míry akumulují povodňové vody a retardují povodňové vlny. Velice zjednodušeně řečeno, při povodních je manipulováno s přitékající a odtékající vodou v nádrži z centrálního dispečinku dle přesně stanoveného provozního a povodňového řádu. Tímto způsobem je snižován náraz povodňové vlny a dochází k vyrovnávání průtoků vody pod přehradou. Retenční prostory přehradních nádrží nejsou tak velké, aby mohl zachytit veškerou povodňovou vodu, proto mohou pouze snížit a retardovat maximální průtok povodňových vod.

I když naše země není typická pro výstavbu přehrad na tocích, máme vltavskou kaskádu, na níž jsou vodní díla světových parametrů – VD Lipno, VD Orlík, nebo na Moravě přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně a je nutné do budoucna počítat s budováním omezeného počtu dalších přehrad.

„150 let od založení prvního inženýrského spolku v českých zemích" – Ing. Svatopluk Zídek –pas prezident Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI) v Praze.

V Plasích bude v příštím roce 2015 dne 16. října uspořádaná Mezinárodní konference „Spolupráce sousedních zemí při hospodaření s vodou a ochraně před povodněmi". Tato konference bude významnou akcí v programu akcí „Plzeň 2015 – Evropské hlavní město kultury" a bude rovněž oficiálním zahájením odborné konferenční vzdělávací činnosti "Centra stavitelského dědictví" Národního technického muzea v klášteře Plasy. Akce je pořádaná ČSSI a ČKAIT a záštitu nad ní převzal ministr kultury ČR Mgr. Daniel Herman a také Mgr. Milan Jurečka, ministr zemědělství ČR byl požádán o záštitu nad konáním konference. Na Mezinárodní konferenci budou přizvání: Maďarská inženýrská komora, Polská komora stavebních inženýrů, Rakouská komora inženýrů a architektů, Saská inženýrská komora, Slovenská komora stavebních inženýrů, Slovenský svaz stavebních inženýrů a VBI Deutschland (Svaz poradních inženýrů Německa). V rámci oslav 150. výročí od založení prvního inženýrského spolku v českých zemích se připravuje vydání almanachu o historii a současné činnosti ČSSI. Do almanachu přispěje i Česká společnost vodohospodářská ČSSI, které v době konání konference bude osm roků od svého založení.

„Logistika povodňových katastrof" - RNDr. Tomáš Faruzel.

Přednáška zahrnovala problematiku vyskytující se bezprostředně při povodní a po ní. Stejně jako v ostatních přednáškách je i v této přednášce zdůrazňováno, jak souvisí ochrana před povodněmi s osvětou obyvatel. Poskytování včasných informací o stavu na horních tocích, informace od ČHMÚ, to vše rozhoduje o úspěšnosti preventivních opatřeních na dolním toku. Včasná ochrana majetku, dobytka a péče o obytné stavby – vytváření barier proti vodě, těsnění vrat, dveří, oken často zabrání vzniku velkých škod. Nejvýznamnějším preventivním opatřením by bylo v územních plánech zakázat výstavbu obytných domů, občanské vybavenosti, výrobních nebo skladovacích ploch. Protipovodňová opatření vycházejí z diverzifikace povodní. Jinak vypadá povodeň v nížinném toku a jinak vypadá v horské oblasti. Dlouhotrvající deště mohou vytvářet povodňovou vlnu postupně a jinak se vytváří povodeň vzniklá ledovou zácpou. Nevyzpytatelné jsou tzv. bleskové povodně, u nichž nelze předpovídat ani místo výskytu ani intenzitu srážek. Při bleskových povodní dochází v určitých lokalitách i k sesuvům půdy, což vyvolává další nebezpečí sesuvů obytných domů společně s půdou a vodou. Bohužel předpovědí do budoucna jsou takové, že bleskových povodní bude přibývat. V současné době se objevuje nový nebezpečný fenomén a to je nebezpečí teroristických útoků na přehrady, vodojemy a další objekty. Toto nebezpečí by se nemělo podceňovat a ochrana vodohospodářsky významných objektů by měla být chráněná stejně jako jaderné elektrárny. Při protipovodňové ochraně je nezbytná spolupráce obecních úřadů s Hasičským záchranným sborem, bezpečnostními orgány a dalšími institucemi a organizacemi, které se spoluúčastní záchranných prací.

„Zvládání povodňových rizik" byla další přednáška od Ing. Jaroslava Beneše a Ing. Kateřiny Koudelkové, kteří se včas omluvili, ale jejich prezentace je uvedena na CD. Uvedený příspěvek se zabývá převážně Směrnicí 2007/60/ES, o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Je samozřejmé, že tato směrnice má návaznost na Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách (vodní zákon) a na Vyhlášku č. 24/2011 Sb. o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Zpracování povodňových plánů pro zvládání povodňových rizik probíhá ve třech krocích a nejdůležitější je Pořízení plánů pro zvládání povodňových rizik s termínem nejpozději do 22. 11. 2015. Pořizování plánů pro zvládání povodňových rizik probíhá každých 6 roků, stejně jako jejich aktualizace, což koresponduje s Rámcovou směrnicí o vodách (60/2000/ES). Jsou zpracovávány Mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik. K tomu jsou nutná Organizační opatření (změna územního plánu, aktualizace povodňových plánů, zvýšení odolnosti objektů, zlepšení hlásné a předpovědní služby) a Strukturální opatření (stavby PPO, stavby na zvýšení retence území, zvýšení bezpečnosti vodních děl a individuální PPO vlastníků nemovitostí).

„Realizace protipovodňových opatření" autorů Ing. Jiřího Pechara a Ing. Jana Šimůnka pojednává o realizovaných protipovodňových stavbách Povodím Vltavy s. p. v Jihočeském kraji. Celkový objem IN na Prevenci před povodněmi (I. + II. etapa) od roku 2002 do 2014 byl 15,7 mld. Kč. Z toho zajišťovalo Povodí Vltavy s. p. na 51 akcích realizovaných od roku 2002 do 2014 za 2,3 miliardy Kč. Jsou to protipovodňové stavby převážně v intravilánu, ale také ve volné krajině. Ochraňují před maximálními povodňovými stavy řek Lužnice nad soutokem - 198 m3/s a pod soutokem 254 m3/s, a Nežárky – 198 m3/s. Realizované stavby představují ochranné sypané hráze, některé se zaberaněnými ocelovými Larsenovými štětovnicemi, betonové ochranné zdi, demontovatelné hradící konstrukce, kamenné zdi a související objekty (čerpací stanice, kamenné záhozy, zatravněné svahy apod.). Autoři velice dobře ukázali a zdokumentovali množstvím fotodokumentace, jak vypadá současná situace v budování protipovodňových opatření. Velice přijatelně působí ochranné hráze na povrchu ukončované vegetačními a travními porosty, kdy betonové zdi, ocelové štětovnice apod. jsou ukryty pod zemí a protipovodňový ochranný útvar téměř splývá s krajinou. Protipovodňová ochrana v extravilánu a pokud je to možné také v intravilánu by se měla ubírat touto cestou. Betonové nebo kamenné zdi, jakož i jiná trvalá protipovodňová ochrana trčící nad terén po celý rok, nejsou žádnou estetickou hodnotou.

Za pozornost stojí investiční náklady vztažené na počet chráněných osob dané akce. Autoři uvádějí v případě Dráchova IN 21 mil. Kč na počet chráněných osob 57, což představuje 368 tis. Kč na jednu chráněnou osobu, v případě Veselí nad Lužnicí to je 55 tis. Kč na jednoho chráněného a v případě Plané nad Lužnicí je to 425 tis. Kč na jednoho chráněného obyvatele. Jistěže tento ukazatel nemůže být jediným rozhodujícím, ale výše IN vynaložených na jednoho chráněného může rozhodnout o tom, jestli protipovodňovou ochranu chráněných obyvatel neřešit jiným způsobem.

„Protipovodňové hráze, zkušenosti z poruch a současné nároky na jejich bezpečnou výstavbu" – autor přednášky prof. Ing. Ivan Vaníček, Dr.Sc Odborné odhady říkají, že na světě je výše škod vlivem povodní za rok cca 330 mld. Kč a 14.000 úmrtí. Přepočtem na 1 obyvatele země (za předpokladu, že na zemi je cca 7,26 mld. obyvatel) jsou roční škody z titulu povodní asi 45,4 Kč/os./rok. Porovnáme-li tato čísla se škodami, kterých bylo dosaženo při povodních v ČR, pak nejvyšších materiálových škod při povodních bylo vykázáno v roce 2002 a to 75,1 mld. Kč. Přepočteno na 1 obyvatele by to bylo u nás asi 7510 Kč/obč./rok. Tyto dedukce však nelze obecně uplatňovat, neboť každá země je na tom z hlediska povodní jinak.

V podstatě lze povodně rozdělit do tří druhů – povodně vzniklé velkoplošnými a vytrvalými dešti, pak jsou to povodně z jarního tání a v poslední době nás nejvíce trápí povodně bleskové. Zatímco u prvních dvou druhů lze stav zvedání hladin vodotečí nebo nádrží monitorovat a s dostatečným předstihem hlásit varování o možnosti nebezpečí povodně do níže položených území, u bleskových povodní je předpověď téměř nemožná, intenzita deště nepředvídatelná, stejně jako časté fatální následky.

Nejčastější ochranou proti povodním jsou protipovodňové hráze a bohužel na nich bývají nejčastější poruchy. Ochranné hráze mají několik specifik – jsou obvykle v souběhu s vodotečí, koruny hrází jsou často využívané jako komunikace, jsou velmi dlouhé a materiál hráze bývá různé kvality. Vždyť mnoho rybničních hrází je stavěno ve středověku. Materiál pro těleso hráze se používal místní a vodotěsnost hráze bývá narušena kořeny starých stromů, které již dožily, vyhnívají a své vykonávají také někteří hlodavci žijící v tělesech hrází. Jedním z nebezpečných stavů je dominový efekt porušení hrází, kdy podnět může vyvolat jeden z rybníků umístěný v řadě dalších nad sebou. Toto umocňuje špatný stav vzdušných líců hrází, nedostatečný, nebo žádný bezpečnostní přeliv, nevhodná zemina v tělese hráze apod. Opravy hrází musí respektovat geologické složení pod tělesem hráze, posouzení propustnosti dna v blízkosti hráze, bezpečné napojení na opravovanou hráz, odstranění příčiny poruchy, posouzení staré výpustě, posouzení kapacity bezpečnostního přelivu, omezení vnitřní eroze apod. Pokud průsaková křivka v hrázi je nepříznivá, je třeba se zabývat prodloužením průsakové dráhy, vybudováním zatěžovací lavice nebo opevněním svahu, případně oddrénováním. U hrází s vozovkami na koruně hráze dochází k sedání vlivem větší zátěže vozidly a jednak požadavkem na rozšiřování vozovky. V každém případě je nutné zabránit povrchové erozi, lze použít protierozní matrace nebo vyztužení hráze. Bezpečnost hrází vodních nádrží zajistí pravidelná a kvalitní údržba, případný technicko - bezpečnostní dohled (TBD), monitoring stavů hladin a u velkých nádrží možnost manipulace s výškou hladiny. Navrhování hrází se provádí podle EUROKODU – 7, laboratorně se provádí modelové zkoušky, výpočty mezních stavů a pozornost je třeba věnovat vlivu vln na návodní straně hráze.

„Povodňová prognostika" – přednášející Mgr. Tomáš Vlasák Ph.D.

Bez předpovědní služby si dnes nelze představit protipovodňovou ochranu. Předpovědní služba je zakotvena ve Vodním zákonu č. 254/2001 Sb. § 73, čl. 1 a 2. Protipovodňová ochrana je zabezpečovaní preventivními opatřeními (znalost záplavových území, existence povodňových plánů, vybudovaná protipovodňová opatření a aktivní předpovědní služba) a v době existence povodní jsou to operativní opatření (vyklízení zátopových území, evakuace zvířat a osob, ovlivňování odtokových poměrů).

Hlásnou a předpovědní povodňovou službu zajišťuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Ten monitoruje srážky a vodní stav ve vodotečích v reálném čase, což znamená sledování a zaznamenávání povětrnostní a hydrometeorologické situace. Na základě tohoto monitoringu připravuje hydrometeorologické předpovědi, které v případě potřeby rozesílá formou výstražných a informačních zpráv. Výstražná zpráva a informace se mohou týkat předpovědi povodňového nebezpečí s předstihem několika hodin i několika desítek hodin. Existuje závislost mezi dobou předpovědi a maximálně možné snížení povodňových škod. Je uváděná hodnota teoreticky možného snížení povodňových škod o 40 %, čemuž by odpovídala doba předpovědí několik desítek hodin. Čím kratší je doba předpovědi povodňové události, tím nižší je možné snížení povodňových škod.

V prognostice povodňových událostí je třeba počítat s omyly, které jsou vyvolány přesností/nepřesností vstupů. Povodňová předpověď neodstraňuje nejistoty a omyly, ale dokáže je kvantifikovat. Problematika lokálních a přívalových povodní spočívá v tom, že kritickou dešťovou srážku lze konstatovat až po 10 minutách trvání v reálném čase a pak lze oznamovat výstrahy. Lokální přívalové zátopy (bleskové povodně), se vyznačují velkou přívalovou srážkou na malém území, extrémně rychlým nástupem povodňového stavu, příval vody jde i mimo koryto vodoteče a dochází i k sesuvům půdy, čímž vznikají obrovské škody a ztráty na životech.

„Hospodaření s dešťovými vodami v intravilánu" - Ing. Jiří Vítek.

V zastavěné oblasti (intravilánu) je hospodaření s dešťovými vodami (HDV) nesmírně důležitá, ale zanedbávaná činnost. HDV nutno chápat jako systém. Hlavním smyslem HDV by mělo být vytváření systémů opatření k ochraně zdraví obyvatel sídelního útvaru a jejich majetku před záplavami a to způsobem blízkým přírodě. HDV by mělo eliminovat intenzitu odtoku a snižovat množství odtékající vody do kanalizace nebo přímo do vodotečí a tím podporovat udržitelný rozvoj sídelního útvaru.

Na stavebním pozemku má být přednostně řešeno vsakování srážkové vody a pokud to nelze zajistit, tak vodu zadržovat a regulovaně odvádět do vodoteče nebo kanalizace (jednotné nebo dešťové). Z toho vyplývá povinnost řešit objekty HDV na stavebním pozemku, kterého se objekt HDV týká. Schopnost či možnost vsakování dešťové vody lze prokázat podrobným geologickým průzkumem. Vytvořením decentralizovaného systému odvodnění (DSO) pro celé územní celky, by se mohl vytvořit systém s mnohem nižšími dimenzemi potrubí dešťového odvodnění na dešťové kanalizaci a na jednotné kanalizaci by mohly být menší profily odlehčovacích kanálů. Je samozřejmé, že DSO by bylo nutno budovat i na soukromých pozemcích a že objekty s akumulací a nakládání s povrchovými vodami jsou vodní díla ( viz Zákon č. 254/2001 o vodách), což nekoresponduje s „Vyhláškou 501/2006 Sb. o obecních požadavcích na...". Na vodní díla je přísnější režim povolování, kolaudování i kontrolování. Dosavadní stav umožňuje většími profily potrubí přenášet riziko velkých srážkových vod na níže položené zástavby.

TNV 75 90 11 „Hospodaření se srážkovými vodami" vešla v platnost 1. dubna 2013. Tato dlouho očekávaná norma pro vodohospodářské prostředí je určena projektantům pro návrhy odvodnění velkých i malých nemovitostí v urbanizovaných celcích. Stanovuje maximální specifický odtok z 1 ha neredukované plochy

3 l/s.ha a hodnota odtoku z 1 regulačního zařízení by neměla být menší než 0,5 l/s. Prázdnění retenčních objektů je 24 hodin.

Koncepci povrchového odvodnění odtoku srážkových vod na svém katastrálním území dle zásad HDV by si mělo zajistit každé město z těchto důvodů:

- výklad legislativy v oblasti HSV je nejasný, vymahatelnost nejednoznačná,

- s aplikací principů HSV je nezkušenost, platnost normy je krátká,

- schvalování, povolování a předávání objektů do provozu neodpovídají způsobům blízkým přírodě.

„Hospodaření s dešťovými vodami v extravilánu" – prof Ing. Jan Šálek CSc.

Podmínky odtoků vody a hospodaření s ní je podstatně jiné, než v zastavěné, urbanizované oblasti. Podstata hospodaření s dešťovou vodou v extravilánu je však jako v intravilánu tj. zadržování vody v místě jejího spadu a ochrana majetku před povodňovými škodami. Je tu však další faktor a to je sucho – což možno pokládat také za součást hospodaření s dešťovými vodami. Období sucha neumíme předvídat ani co do intenzity ani co do jeho trvání, proto je zadržování vody v místě spadu tak důležité. Příčiny sucha a mokra lze dělit na oblastní, místní a kombinované. Oblastní (krajinné) jsou to: nadmořská výška, celkové množství srážek, teplota, výpar apod. Místní příčiny jsou: orografické (nízký, avšak rychlý odtok, větrná nebo sluneční expozice, vlhkost svahů apod.), hydropedologické (neuspořádaný vodní režim v půdě, zhoršující se fyzikální, chemické i biologické složení půdy, nízká vodní kapacita, nedostatek humusu), hydrologické (pokles hladiny podzemní vody, zamokření terénu nevhodným zásahem do režimu podzemní vody) a agrobiologické (nevhodné osevní postupy, nevhodné hnojení, narušování struktury půdy, špatné agrotechnické postupy, nevhodné plodiny). Potřeba hydromelioračních zásahů se stanovuje pomocí stanovištního indexu SI a klasifikace podnebních oblastí se určí podle klimatického indexu KI. Pro stanovení schopností půdy zadržet vodu je třeba zjistit její vsakovací schopnost, která závisí na intenzitě srážky, sklonu svahu, jaký je vegetační pokryv – jeho stáří a druh, jaký je půdní profil, jaká je hladina podzemní vody, její směr proudění apod. Jde vlastně o retenční schopnost pedosféry. Zadržování vody lze zajišťovat zasakovacími průlehy, ekologickými nádržemi a regulovanými mokřady, trubkovou drenáží a využíváním odvodňovacích kanálů. Pro zadržování vody v krajině lze využít i malé vodní nádrže s břehovou infiltrací nebo s připojením na mokřadní filtrační zónu. Suché ochranné nádrže, které využívají ochranný prostor na zachycení části až celého objemu povodňových odtoků, snižují kulminaci povodňového průtoku a po průchodu povodňové vlny se řízeně vyprazdňují. Dno suchých ochranných nádrží se využívá k zemědělským, resp. lesnickým účelům (louky, výsadba rychle rostoucích dřevin). Pro závlahy jsou dešťové vody rozhodujícím zdrojem, proto je nutné vytvářet potřebné zásoby pro období sucha při povodních.

Problematika povodní a hospodaření s dešťovými vodami se týká také legislativní oblasti.

V současné době jsme přírodou dostatečně přesvědčováni, že ochrana proti povodním, hospodaření se srážkovými vodami a řešení období sucha se vyhrocují a týkají se celé společnosti. S touto problematikou se musí zabývat celá společnost, to není záležitost pouze vodohospodářů.

„Právní otázky hospodaření dešťovými vodami" – JUDr. Pavel Rubeš Ph.D.

V příspěvku jsou uváděny legislativní rozdíly mezi srážkovou vodou a dešťovou vodou. Autor objasňuje některé nejasnosti v nakládání s vodami (Vodní zákon č. 254/2001 Sb.), ve vymezování stavebních pozemků (Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání...), o požadavcích na stavby, z nichž odtékají srážkové vody (Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby), o nakládání s důlními vodami a konstatuje, že legislativa komplexně neřeší hospodaření s srážkovými vodami a jejich vypouštění nepodléhá vodoprávnímu povolení. Dále uvádí, že vypouštění srážkových vod nepodléhá zpoplatnění a za vypouštění do jednotné kanalizace je zpoplatněno, bez ohledu na nízké nebo žádné znečištění dešťové vody. Existují různé právní požadavky na odvádění dešťových vod ze střech, balkonů, zabraňování vnikání vody do konstrukcí, také u zemědělských staveb jsou technické požadavky ohledně dešťových vod, které nemají právní návaznost na další zákony a vyhlášky.

„Koncepce protipovodňové ochrany v Pobečví" - Ing. David Fína.

Autor se zabývá protipovodňovou situací v povodí Vsetínské a Rožnovské Bečvy, kde došlo v roce 1997 k mimořádným povodňovým škodám. Povodí Bečvy patří v ČR z hlediska povodňových rizik k nejexponovanějším, a přesto nedošlo dosud k adekvátní nápravě. Týká se to měst Přerova, Teplic nad Bečvou, Hranic, Lipníku nad Bečvou, obce Troubky, Týna nad Bečvou a Rokytnice. Za povodně v květnu 2010 se vlivem dlouhotrvajících předchozích srážek výrazně projevila nízká retenční schopnosti krajiny. Ačkoli povodeň zdaleka nedosáhla parametrů z roku 1997, způsobila opět vážné škody a výrazně se dotkla velkého množství obyvatel. Je nutné se nadále zabývat snižováním povodňových rizik a zajišťovat protipovodňová opatření a navrhnout reálnou ochranu sídel v Pobečví pro průtok 650–750 m3.s-1, tedy při nejčastěji se opakujících povodních za uplynulých sto let. Výstavba poldru Teplice o retenčním objemu asi 35 mil. m3.s-1, jako jednoho z opatření, by zajistila ochranu více než 100.000 obyvatel při průtoku 950 m3.s-1, který byl při povodni v roce 1997. Soubor protipovodňových opatření podél vodního toku Bečvy včetně zadržení povodňových průtoků suchou nádrží Teplice je klíčový pro ochranu lidských životů a majetku.

„Základní koncepce protipovodňových opatření v krajině" – doc. Ing. Zdeněk Vašků CSc.

Autor výše uvedeného tématu zaslal svůj příspěvek v němž podává přehled výrazně zvýšené frekvence povodňových situací v českých zemích v současnosti a jejich souvislost s historickými tzv. "malými pluviály". Vyznačují se obdobím několika desítek let relativního povodňového klidu, načež nastupují období trvající několik desítek roků se zvýšenou četností povodňových situací a nazývají se „malé pluviály" (z lat. pluvialis = deštivý). U nás se v těchto obdobích zvyšuje počet povodňových situací v hydrologickém režimu vodních toků o 100 a více % oproti jejich dlouhodobé frekvenci výskytu. Patříme ke dvěma generacím, které prožívají srážkově nadnormální období, a můžeme konstatovat, že jsme svědky „povodňových zkušeností" a měli bychom se snažit nastolit účelná pravidla protipovodňových opatření v krajině a předat je následujícím generacím. Pluviálová hypotéza byla poprvé publikovaná v roce 1997. Konec dvacátého století bylo obdobím povodňového klidu a od roku 1995 začíná nový pluviál. Při zjišťování schopnosti půdy přijímat vodu je nezbytné stanovování influkčně infiltrační schopnosti půdy. V krajině potřebujeme změnit vody povrchového odtoku na odtok podpovrchový což způsobuje snižování vodní eroze půdy a má vliv na hladinu spodní vody. V příspěvku je popsaná důležitost „hydrologické armatury krajiny" a toto řešit ve směru od rozvodnic až po dolní tok ústí. Retenční nádrže a přehrady by měly být až na konci protipovodňových opatření. Z tohoto pohledu by bylo možné řešit řadu nepříznivých důsledků potenciálních klimatických změn.

Z prezentací a přednášek byla uspořádaná CD, kterou obdrželi všichni účastníci konference.

Druhý den tj. 25. září 2014 se konala exkurze na „Protipovodňovou mobilní zábranu na břehu Vltavy" a „Rekonstruovaný jez v Českém Vrbném" Exkurze se zúčastnil primátor města České Budějovice Mgr. Juraj Thoma, který celou akci, konání konference, hodnotil velice kladně.

„Protipovodňová mobilní zábrana na břehu Vltavy". Protipovodňová mobilní zábrana je na pravém břehu Vltavy a lze ji vybudovat od Dlouhého mostu v délce cca 1,3 km a navázat plynule na stávající stav okraje břehu Vltavy. Tato protipovodňová zábrana chrání část města České Budějovice – Pražské předměstí, před velikostí povodně z roku 2002. Je vytvořen betonový základ, do něhož se instalují v době před povodní sloupky a vkládají hradidla – obojí z lehkých kovů, základ je do úrovně terénu, takže nenápadně splývá s okolním terénem a je to řešení blízké přírodě. Dovoz ze skladu na letišti (cca 3,5 km) a vykládku vysokozdvižnými vozíky zajišťuje sehraná a vycvičená posádka. Další vycvičení pracovníci zajišťují montáž mobilní zábrany. Montáž trvá cca 3,5 hod.

„Rekonstruovaný jez v Českém Vrbném" Jez o dvou polích v Českém Vrbném (1965) byl rekonstruován v roce 2013 spolu s výstavbou nové plavební komory a výstavbou přístavu pro lodě. Z Českých Budějovic k jezu v Českém Vrbném bylo provedeno zkapacitnění koryta Vltavy (prohrábka dna Vltavy tak, aby nevybřežila ani povodeň z roku 2002). Rekonstrukce vlastního jezu spočívala v tom, že původní hradící železobetonové sektory byly nahrazeny ocelovými hydraulicky ovládanými klapkami. Spolu s rekonstrukcí jezu bylo vybudováno odbočení z jezové nádrže do přístavu. Přes vjezd do přístavu bylo nutné postavit sklápěcí most, který se zvedne při vjíždění lodí do přístavu. Plavební komora u jezu je součástí splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Týna nad Vltavou.

PREZENTACI FOTOGRAFIÍ Z PRVNÍ KONFERENCE SPUSTÍTE KLIKNUTÍM SEM.

Září 2014

Ing. Bohumil Kujal