Ke stému výročí narození

Aktualizováno Úterý, 29 Leden 2013 10:26

Vzpomínka na Ing. Zdeňka Budinku

16. ledna 2013 uplynulo právě 100 let od narození významného českého stavebního inženýra, Ing. Zdeňka Budinky, jehož údělem se stala záchrana technických stavebních památek a péče o ně. Dokonce i sám pojem „ technická památka" je spojen s jeho jménem.

17. dubna 1958 byl schválen zákon č. 22/1958 o kulturních památkách; do ochrany i záchrany památek pak významným způsobem zasáhlo ČVUT. Ing. Zdeněk Budinka, v té době odborný asistent na ČVUT - FIS, patřil do té skupiny profesorů, docentů, odborných asistentů a vědeckých aspirantů, která se na záchraně technických kulturních památek nejvíce podílela. Píle, houževnatost a radostný vztah k práci mu umožnily odpovědně pracovat, kriticky přistupovat k řešeným problémům, ale vždy s úmyslem dosáhnout co nejlepších výsledků.

Jeho bohatá profesionální kariéra a neutuchající energie pro záchranu technických památek pro příští generace v oboru památkové péče byla mnohokrát oceněna významnými osobnostmi i organizacemi. Byl např. členem pracovní komise pro oslavy 100. výročí položení základních kamenů Národního divadla (1968) a členem výkonného výboru při Světovém silničním kongresu v Praze (září 1971).

Společenskou angažovanost představuje členství v celé řadě spolků a organizací: v Národní jednotě Severočeské (od 1930), Kruhu přátel umění Mikoláše Alše, Společnosti přátel starožitností, Klubu Za starou Prahu , Hlávkově nadaci, a dalších...

V pozůstalosti pana Ing. Budinky jsou odkazy na více než 750 odborných akcí, posudků a příspěvků do odborné literatury. Připomeňme si z nich – heslovitě - alespoň několik z nich:

Záchrana krovu Letohrádku královny Anny v areálu pražského Hradu: zaměření krovu, podíl na návrhu technických opatření a odborné vedení oprav v období 1952-1953.

Záchrana kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mostě: technické posouzení objektu, členství v odborné skupině, kterou vedl akademik Bechyně a která období 1963-1967 připravovala technické řešení až po vydání vládního usnesení o záchraně kostela přemístěním do nové lokality. Vlastní příprava objektu o hmotnosti 25000 tun na přesun trvala od roku 1968 do roku 1975, přesun se uskutečnil v období září-říjen 1975.

Záchrana a technické zabezpečení památkových objektů v zátopové oblasti vodního díla Orlík. Hlavním úkolem památkové péče bylo zajistit zejména následující významné objekty: Zámek Orlík, hrad Zvíkov, románský kostel v Červené nad Vltavou, řetězový most v Podolsku, zámek Koloděje.

Zvláštní pozornost patří přenesení řetězového mostu: most byl rozebrán v období roce 1959/1960, díly byly přeneseny v roce 1970 do nové lokality u obce Stádlec. Stavba nového mostu začala v roce 1971 pod jeho odborným dohledem. Bylo to právě v době, kdy v Praze probíhal XIV. Světový silniční kongres. Most byl pak uveden do provozu v roce 1974. Mimořádné úsilí pana Ing. Budinky, věnované této akci, vyústilo nakonec do prohlášení mostu národní technickou památkou.

Stručný životopis

Narodil se dne 16. ledna 1913 v Lomnici u Tišnova v Jihomoravském kraji. Rodina se v roce 1917 přestěhovala do Turnova. Tam vychodil obecnou školu a začal chodit do reálky, ale maturoval v roce 1931 v Praze. Studium na ČVUT- obor inženýrské stavitelství přerušila II. světová válka.

Během II. světové války pracoval u různých stavebních firem, od května 1943 do konce války v rámci akce „Totaleinsatz", vesměs na stavbách. Po válce dostudoval ČVUT a od 1. října 1945 stal se zaměstnancem ČVUT, nejprve jako asistent a později již jako učitel v Ústavu ocelových konstrukcí profesora Faltuse, až do roku 1958.

Když byl v roce 1958 schválen památkový zákon, bylo jeho nové působiště v Ústavu státní památkové péče a ochrany přírody v Praze na Malé Straně ve Valdštejnském paláci. Působil tam do 1. prosince 1963 jako ústřední osvětový inspektor v oboru památkové péče. Jeho úkolem byla inženýrská péče o stavební památky, výzkum a vědecký průzkum.

V roce 1963 přešel na Ministerstvo školství a kultury na Malé Straně, kde působil až do 30. listopadu 1967 jako odborný referent, ústřední inspektor památkové péče, specialista pro ochranu památek a záchranu památkových krás.

Posledním zaměstnavatelem bylo Středisko pro rozvoj silnic a dálnic, přejmenované později na Ústav silničního hospodářství při Správě pro dopravu MV ČSR. Zde působil od 20. prosince 1967 do 30. dubna 1976 jako stavební inženýr – specialista pro mosty, silnice a dálnice ve funkci odborného referenta a zástupce vedoucího oddělení normalizace dopravních staveb USH. Z tohoto zaměstnání odešel do důchodu.

Zemřel 19. února 2007 v požehnaném věku 94 let.

Na závěr

Cílem tohoto stručného článku není nic jiného než upozornit na sté výročí narození jedné z významných osobnosti českého stavitelství. Je zpracován s využitím dostupných písemných dokladů z pozůstalosti pana Ing. Budinky, zapůjčených jeho rodinou, a rozhodně dostatečně nevystihuje celou jeho odbornou i společensky významnou činnost. Není pochyb, že k tomu se najde prostor v některém z odborných časopisech.

V lednu 2013

Ing. Jiří Hájek.