Povedený seminář
Aktualizováno Pátek, 31 Leden 2014 10:36
"40 let Nuselského mostu"
Rok 2014 je rokem četných výročí významných státních i svazových události, z nichž si ČSSI připomíná 25. výročí obnovení činnosti ČSSI. Výbor o. p. ČSSI – Praha tak považoval za vhodné zahájit svou vzdělávací činnost připomenutím 40. výročí uvedení mostu přes Nuselské údolí v Praze do provozu.
Připravil proto spolu s pražskou oblastí ČKAIT seminář na téma „40 let Nuselského mostu". Podařilo se získat osobnost nad jiné povolanou, pana Ing. Karla Dahinteera, CSc., který dal k dispozici výsledky své téměř půlroční práce na shromáždění informací o začátcích návrhů, projednávání variant, stavebního řízení až po realizaci most a jeho pozdější adaptaci na nové zatížení. Přednáška byla doprovázena četnými schématy a fotografiemi z výstavby.
Účastníci zaplnili celý přednáškový sál i přístavky (více jak 60 osob), což potvrdilo neobyčejný zájem o toto téma. Mezi účastníky byla řada pamětníků z doby přípravy a zhotovování díla. Jmenujeme za všechny pana Ing. Tvrzníka, tehdejšího ředitele Pragoprojektu, který informoval mimo jiné o tom, jak byla prosazena varianta předpojatého monolitu, Ing. Hejnice, tehdy ředitele projekt. ústavu PÚDIS, přímých účastníků výstavby z národního podniku Stavby sinic a železnic Ing. Vítka, Ing. Čepelky, Ing. Křížka, CSc. Krátkou informaci o údržbě a opravách mostu přednesl zástupce pražské TSK. V diskuzi byla mimo jiné zmíněna i tehdejší velice dobrá spolupráce investora, projektanta a dodavatele, která významně přispěla k úspěšnému dokončení díla.
Jiří Hájek v.r.
Nuselský most v praze – 40 let od uvedení do provozu
Nuselský most je dopravně nejvýznamnějším městským mostem v Praze, přivádějícím do centra městskou radiálu navazující na hlavní dálniční tah v ČR a linku podzemní dráhy. Potřeba přemostění Nuselského se objevila již na začátku 20. století a první návrh předložil již v roce 1903 Ing. Jaroslav Marjanko, autor ocelové haly hlavního nádraží v Praze.
Další historie přemostění je spojena s profesorem ČVUT Stanislavem Bechyněm, který vypracoval první návrh mostu v roce 1918 a dále se úspěšně účastnil všech soutěží, včetně té poslední v létech 1958-60, spolu s architektem Bohumírem Kozákem. Vítězný návrh železobetonového trámového mostu – skořepina 1938, úřední projekt mostu se třemi oblouky a dvěma dopravními úrovněmi z roku 1953 a odměněný návrh v 2. kole poslední soutěže.
Poslední soutěž neměla vítěze a porota pod vedením profesora Bedřicha Hacara, ředitele Kloknerova ústavu ČVUT, s investorem rozhodla o koncepci, předpjatý beton, i o zpracovateli projektu, PÚDIS Praha a dodavateli, SSŽ Praha. Hlavním inženýrem projektu byl Ing. Vojtěch Michálek, CSc. za architektonické spolupráce Ing. arch. Stanislava Hubičky a dopravního řešení Ing. Svatopluka Kobra.
Výsledný návrh celou svou koncepcí sdruženého rámu délky 485 m, s poli 68,25 + 3x115,5 + 68,25 a dvěma přesahy 1,0 m, na pružných podpěrách tvořených čtveřicí nahoru se rozbíhajících se stěn, architektonicky velmi příznivého jevu, odpovídá současnému trendu vývoje mostů. Omezují se technicky, technologicky i finančně náročné prvky s kratší životností, jako ložiska, osazovaná zde pouze na opěry, jako u semi-integrálních mostů.
Zcela unikátní je pro konstrukci z předpjatého betonu jednokomorový nosník se šikmými stěnami, celkové konstantní výšky 6,80 m, šířky dole 11,80 m, s celkovou šířkou mostovky nahoře 26,50 m, šířkou horní desky včetně konzol 21,70 m a vlastního nosníku, v němž projíždí podzemní dráha, 14,20 m.
Most je podélně předepjat usměrněnými kabely s 24 dráty 7mm 1000/1400 MPa, deska mostovky je předepjata příčně a stěny nosníku jsou předepjaty vertikálně běžnými kabely s 12 dráty 7mm 1000/1400 MPa. Betonářská výztuž byla druhu Roxor s profily až do 50mm.
Beton základových bloků a šachtových pilířů byl druhu B 250, stěny pilířů a části opěr byly z betonu B 330, beton nosné konstrukce byl B 450.
Most byl stavěn v letech 1965 až 74 závodem 2 – Mosty (dnes SMP CZ, a.s.) podniku Stavby silnic a železnic (dnes Eurovia CS), hlavním stavbyvedoucím byl v rozhodujících létech 1965 až 70 Ing. Hynek Hlasivec, následně Ing. Zdeněk Svoboda.
Hlubinné založení v údolí bylo na ručně hloubených šachtových pilířích, karlovská opěra je na vrtaných pilotách a pankrácká je založena plošně. Dříky pilířů byly ve stěnové části budovány v překládaném bednění po etapách.
Výstavba nosné konstrukce probíhala převážně letmou betonáží s maximální hmotností lamely 200 t, pouze krajní pole a startovací úseky ve středním poli byly betonovány na skruži z nosníků IP 100 a podpěrách z věží PIŽMO.
Most byl podroben dynamickým zkouškám s budičem, impulzními raketami a přejezdy vozidel a dále dvěma statickým zatěžovacím zkouškám. První na mostní konstrukci bez stálého zatížení nahrazeného 3000 t kameniva a se 64 tanky a druhou, s ocelovým roštem hmotnosti cca 1000t, po dokončení trasy Metra, s vozidly na vozovce a vlaky Metra naložené pytli cementu. Bylo to vzhledem ke dvěma termínům uvedení do provozu, pro horní úroveň s vozovkou a chodníky to bylo v únoru 1973 a pro dolní úroveň, první linku Metra z Kačerova na Florenc, v květnu 1974.
V uplynulých létech proběhly na mostě různé úpravy a opravy mostního svršku včetně zábradlí, osvětlení a mostních závěrů, odpovídající životnosti těchto částí mostu. Konstrukce mostu je však trvale sledována a i posuzována se zcela uspokojujícími výsledky.
Most je mimořádným stavebním dílem, které bylo oceněno již v roce 1970 na 6. Kongresu FIP v Praze a které v roce 2001 na 6. Mezinárodním sympoziu MOSTY v Brně bylo zařazeno mezi nejvýznamnější mosty 20. století v ČR.
23. 1. 2014
Ing. Karel Dahinter, CSc
Autorizovaný inženýr ČKAIT, pro mosty a inženýrské konstrukce, zkoušení a diagnostiku staveb.