Skandinávie - Lofoty 2002
Středa, 24 Listopad 2010 13:08
Technickou a turistickou část zájezdu zajistila cestovní kancelář Jihotrans Č.Budějovice s dopravou v osvědčeném hotelbusu, odbornou náplň zajistil ing.Jiří Schandl, který zájezd též vedl.
Po nočním přejezdu do přístavu Rostock a přesunu trajektem do Dánska jsme navštívili mosty Faro - jedná se o přemostění mořské úžiny Storström dvěma mosty, z nichž severní o délce 1,6 km má střední tři pole s mostovkou zavěšenou na šikmých kabelech. Rozpětí hlavního pole je 290 m.
Dále následovala celodenní prohlídka Kodaně, zaměřená na turistické zajímavosti a na rozsáhlou výstavbu administrativních budov v jižní části města.
Ve večerních hodinách jsme absolvovali přejezd do Švédska po nové, v roce 2000 otevřené trase sestávající z 3,5 km dlouhé tunelové části, 4 km umělého ostrova nazvaného narozdíl od sousedního Saltholmu Pepřovým ostrovem a 7,9 km dlouhého mostu přes úžinu Öresund. Hlavní mostní objekt o rozpětí 1052 m a plavební výškou 50 m nesou dva pylony vysoké 204 m. Po mostovce je vedena dálnice a v uvnitř komorového nosníku je železniční trať.
Další cesta, která probíhala až do pozdního večera, procházela krajinou jižního Švédska, která sice nevyniká žádnými turistickými trháky, ale působí velice příznivým dojmem - zejména pěkné jsou dřevěné rodinné domky a seskupení staveb na zemědělských farmách. Možnost shlédnout úroveň bytové výstavby a jejího vybavení jsme měli až později.
Ráno následujícího dne jsme zastavili ve městě Motala. Toto lázeňské město bylo důležitým místem na plavebním kanále Göta, spojujícím Baltské moře s mořem Severním přes jezera Vänern a Vättern. Plavební cesta dlouhá 386 km vybudovaná v letech 1810-1832 překonává pomocí 58 zdymadel výškový rozdíl 92 m. Kanál byl významným objektem lodní dopravy a v současné době je využíván rekreačně a podle našeho zjištění dost intenzivně. V městě Motala je též muzeum kanálu Göta.
Protože nás čekala značně dlouhá cesta na sever, mohli jsme se věnovat hlavnímu městu Švédska Stockholmu pouhé 3 hodiny, což stačilo k tomu, udělat si celkový dojem z tohoto města postaveného původně na ostrově a rozrůstajícího se po březích jezera Mälaren a jeho ostrůvcích. Obdivuhodné je technické řešení komunikací vedených na četných viaduktech v několika úrovních. Vedle historické části města jsme shlédli též výstavbu obchodních center v severní části města. V podvečer jsme stihli ještě návštěvu universitního města Uppsala s historickou katedrálou.
Následující dlouhý přesun nás dovedl do měst Sundsvall a Umea. Tato tisícikilometrová vzdálenost je charakterizována takřka souvislým smíšeným lesním porostem a městy orientovanými na zpracování dřeva. Státem je zde silně podporovaná výstavba universitních center. Technickou zajímavostí je přemostění mořské zátoky Höga Kusten mostem o rozpětí 1210 m (osmým nejdelším na světě), dokončeným v roce 1997. Oblast v níž most leží je zahrnuta do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a to nejen pro svoji přírodní krásu, ale zejména pro to, že jsou zde patrny geologické změny, které v relativně nedávné době zanechal přes 3000 m vysoký ledovec a po jehož odchodu se území zdvihlo o 900 m.
Po přenocování v blízkosti severního polárního kruhu pokračujeme krajinou, která nabývá charakter tundry, do města Kiruna. Toto významné naleziště železné rudy slaví v současné době 100 let od založení těžební společnosti a výstavby železnice do norského přístavu Narvik. Město, kromě nezbytných atributů těžby a úpravy železné rudy, je též střediskem kultury Samů (Laponců) a jeho význam je i v setkávání kultury finské, samské, švédské a norské. Doposud rovinný charakter území s mnohými jezery přechází do oblasti horské a zdejší hory jsme si prohlédli v národním parku Abisco.
Při překročení hranice mezi Švédskem a Norskem se náhle mění charakter celého území, norská oblast je hornatá, značně členitá a i když zde nadmořské výšky nejsou významné, je charakter krajiny nadmořskou výškou velice ovlivněn. Oblast při hladině moře je pod vlivem Golfského proudu stále zelená a již o pouhých 200 m výše je charakter krajiny velehorský. Město Narvik je sice významným přístavem pro transport železné rudy, ale též východiskem na cesty na souostroví Lofoty a Vesterály. Tyto ostrůvky tvoří členitý pás v délce přes 200 km a jsou pospojovány řadou velice zajímavých a relativně nových mostních staveb, podmořských tunelů a pouze v několika málo případech trajekty. Leží celé nad severním polárním kruhem a tak vedle bohatství ryb jsme zde mohli užívat i půlnočního slunce. Malebné rybářské vesničky již většinou neslouží původnímu účelu a fungují jako turistické ubytovny. Souostroví Lofoty, Vesterály a prakticky celé pobřeží Norska severně od Trondheimu nebylo v době 2.světové války ještě přístupno po silnici a železnici. Proto se zde odehrálo množství námořních i pozemních bitev, když norští dobrovolníci bránili německým okupantům ve snaze toto území zpřístupnit a upravit si jako bojovou základnu proti Anglii a námořním konvojům do Murmanska. Válkou započatá výstavba silničního a železničního spojení pokračovala v šedesátých letech a tak je současná jediná silniční trasa již kvalitním propojením jihu Norska se severem. Tato velice proměnlivá a přírodně zajímavá trasa prochází řadou přístavů umístěných ve fjordech, které byly v minulosti zatíženy odpady z četných průmyslových závodů. Současnost však ukazuje na důslednou očistu prostředí; přírodě škodící průmyslové závody byly zcela rekonstruovány či vůbec odstaveny. Nadále pokračuje výstavba silniční sítě a to zejména výstavbou paralelní komunikace po členitém mořském pobřeží. Charakteristické zde jsou četné visuté mosty několikasetmetrových rozpětí a mnohé tunely značných délek (tunelů s délkou nad 3100 m je v Norsku zatím 60, nejdelší je 24510 m a nejhlubší je 264 m pod hladinou moře-nejhlubší na světe). Četné vodní toky jsou využívány hydroenergeticky tak, že přírodní jezera tvoří akumulační prostory. Hydroenergetické stavby jsou většinou pod zemí, takže nenarušují přírodní charakter krajiny.
Návrat zpět přes polární kruh v náhorní plošině 700m/n.m. opět vyvolává dojem polární krajiny s kamenitou tundrou, sobi a Laponci. Tato plošina je pokryta druhým největším ledovcem Norska Svartisen, jehož splaz končí v nadmořské výšce 170 m a je to nejníže položený evropský ledovec. Lesy těsně pod ledovcem však skýtají množství hub, borůvek a nám neznámých dalších lesních plodů (např. zakrslé ostružiny morušky). Při návratu do Trondheimu se setkáváme s územím civilizovaným již od doby Vikingů i s příslušnými historickými pamětihodnostmi (Sv.Olav zde zemřel 1030).
Další cesta nás vede krajem zvaným Domov Trollů, údolím Romsdalen s četnými vodopády, kolem Trollovy stěny-skály vysoké ve svislé části 1100 m a na Trollovy schody. Toto technické dílo sestává z jedenácti serpentin překonávajících výškový rozdíl téměř 900 m. Úchvatný pohled z vrchu vyvolává obdiv ke stavitelům této cesty, dokončené v roce 1952. Dále směřujeme k městu Geiranger na samém konci Geirangerfjordu - jednoho z nejuzších, s nejstrmějšími stěnami a proto nejfotografovanějších fjordů. Dále pokračující silniční trasa, nazvaná též "zlatá cesta"; byla oceněna v roce 1900 na světové výstavě v Paříži za překonání svahu serpentinami pro automobilovou dopravu.
Veškerá silniční síť ve Švédsku a Norsku je vybavena četnými odpočivadly, samozřejmě vybavenými toaletami s tekoucí vodou, stoly a přístřešky. Jak jsme mohli posoudit, tato zařízení jsou denně uklízena a dobře udržována.
Velice poučná byla návštěva Lillehammeru. Toto město, které bylo dějištěm zimní olympiády v roce 1994, má z té doby vybudovaná rozsáhlá sportovní zařízení, která jsou plně využívána. Zajímavější však byla návštěva tamního skanzenu Maihaugen, největšího v Norsku. Vedle soustředění historických staveb a demonstrace života v nich jsme ocenili zejména výstavu venkovského a městského bydlení ve 20.století a to tak, že z každé dekády je zde vybudován jeden obytný dům, plně vybavený zařízením v úrovni té doby. Ochotní průvodci pak rádi vysvětlí všechny technické i funkční detaily stavby. Sousední město Hamar se též podílelo na olympiádě a pozůstatkem je hala s údajně největším rozpětím dřevěné konstrukce (110 m), kterou jsme si též prohlédli.
Oslo, hlavní město Norska, bylo poslední částí naší cesty, plné dojmů z překrásné přírody a náročných staveb. Čas zde strávený jsme věnovali návštěvě Holmenkolenu, poloostrovu Bydgoy muzea (Framm, Kon-tiky, Vikingové), rušnému středu města s národním muzeem a galeriemi a zajímavému Vigeland parku se 600 sochami tohoto autora.
Při cestě zpět jsme si stačili ještě prohlédnout most přátelství na hranicích Norska a Švédska v Halden, nové silniční řešení s přemostěním fjordu u Uddevalla, historické jádro Göteborgu v místech kde končí plavební kanál Göta a pak již kolem Hamletova zámku Kronborg směřovala naše cesta přes Dánsko domů.
Ing. Jiří Schandl
