Prohlídka budovy Národního muzea v Praze před rekonstrukcí
Aktualizováno Středa, 29 Říjen 2014 17:14
NÁRODNÍ MUZEUM V NEGLIŽÉ
19.června 2014 jsme viděli naše pražské Národní Muzeum odstrojené před tím, než se do jeho starobylých zdí zakousnou nástroje stavebních dělníků k jeho celkové rekonstrukci.
Budova je to majestátní, rozhlehlá a plná překvapení, která nám byla odhalena ne jako muzeální kus, ale jako živá tradice odkazující nejen na um našich předků. Tradice, která se dožila, v některých místech, v překvapivě dobrém stavu, našich dní.
Naši předkové, se během stavby, museli vypořádat, tak jako my, s řadou nepříznivých okolností.
Zvládli s bravurou nedostatek peněz, výpadky v dodávkách materiálů i rozmary přírody, autora i investora.
Představím vám jen několik z těch, které jsem si zapamatoval.
Když dorazily pilíře do hlavní haly, až z dalekého Severu, materiál obsahoval kazy. Stavební dozor požadoval sice výměnu vadných pilířů, ale bylo mu řečeno, že přes zimu se materiál nedopravuje a protože termín hořel, postavil sloupy trochu jinak, než zamýšlel a vady tím zamaskoval. Běžný návštěník si toho nevšimnul „co Muzeum stojí".
Nedostatek finančních prostředků se řešil různě. Tam, kde to šlo, je v oblasti očního kontaktu „pravý materiál", od výšky, kde se „na to nedá sáhnout" je jen imitace. Ale i ta je tak zdařilá, že sama o sobě je uměleckým dílem. Tam kde to nešlo, je použit materiál autentický, jen jeho kvalita úměrně s výškou „klesá". Ve všech případech je ale dílo tak dobré, že vydrželo, bez větší úhony, do dnešních dní.
Viděli jsme ale i místa, které se běžným návštěníkům neukazují. Unikátní vestavěný nábytek s funkčními prachotěsnými skříněmi, několikapatrový sklad sbírek, který prostřednictvím prosklených podlah umožnuje konfiguraci bez ohledu na polohu oken, zázemí kanceláří umně využívající prostor krovu nebo prostory věží, tyčících se nad střechy muzea a poskytujících úchvatný pohled na Prahu.
Muzeum je ale i ukázkou umu z hlediska techniky prostředí.
Větrání, vytápění, rekuperace tepla, osvětlení, to všechno je na dobu vzniku příkladem, jak naši předkové byli zdatní technici a jak dokázali využívat možností, které jim příroda a tehdejší technika nabízela. Řada z toho, co časem někdo nechápavý poškodil, se bude rekonstrukcí vracet do života – například systém vzduchotechniky, která již v polovině 19 století, bez elektrických ventilátorů, dokázala vytápět, chladit a rekuperovat. Rekonstrukcí bude tento systém jen vylepšen a doplněn o nová zařízení, která překlenou v minulosti nenávratně poškozená místa. Zajímavostí je například systém kogeneračního vytápění proto, aby provoz muzea byl nejen ekonomický, ale také aby v některých místnostech mohlo být zajištěno mikroklima jak s ohledem na požadavky muzejního provozu tak s ohledem na požadavky památkářů. Ne všude je totiž možné zavést moderní vzduchotechniku, ne všem exponátům je možné topit parou.
Muzeum prošlo za dobu svého života řadou období, některá období v něm zanechala jizvy. Po představení plánu rekonstrukce věříme, že obtížný úkol, tyto jizvy z Národního Muzea odstranit, se podaří a že krom expozic, bude zrekonstruované Národní Muzeum také ukázkou umu naší generace.
Účastníci exkurze s hlavním architektem rekonstrukce Národního muzea Ing. arch. Zdeňkem Žilkou (s knihou v ruce).
autor textu: Ing. Karel IV Hegenbart
fotografie: Ing. Jiří Štěchovský
Další fotografie z prohlídky budovy NM můžete prohlédnout v galerii ZDE