ČSVH – Bulletin 2011

O ČINNOSTI ČSVH OD ROKU 2008 DO LISTOPADU 2011
Bohumil Kujal

Česká společnost vodohospodářská ČSSI byla založena 20. září 2007. Počet ustavujících členů byl 28. Založení ČSVH bylo inspirováno tím, že v ČSSI nebyla zastoupena vodohospodářská činnost, ačkoliv tato činnost je jednou z nejdůležitějších a dále to byl výsledek diskusního jednání s prezidentem ČSSI Ing. Svatoplukem Zídkem o tom, že v ČSSI je vysoké procento vodohospodářů, kteří obtížně hledají v ČSSI seberealizaci.

Vodní hospodářství je rozsáhlý soubor činností, který se dotýká veškeré lidské činnosti. Je to hledání zdrojů pitné vody, její úprava, rozvody, odkanalizování, čištění odpadní vody, protipovodňová ochrana, vodní toky, nádrže, objekty na tocích ( jezy, přehrady aj.), malé vodní elektrárny, malém vodní nádrže atd., s čímž souvisí projektování, příprava výstavby, vlastní realizace, provoz, získávání finančních prostředků, legislativa, vzdělávání apod.

Je třeba zdůraznit, že ČSVH je stavovská, dobrovolná společnost vodohospodářských inženýrů, a že její podstatnou zásadou je vést své členy i nečleny k šetrnému zacházení s vodou, a tím přispívat k tvorbě životního prostředí a vytváření podmínek k trvale udržitelnému rozvoji společnosti. Stanovené úkoly lze plnit, budou-li členové ochotni tuto činnost vykonávat a to někdy i za cenu osobního volna. Cíle a poslání naši společnosti jsou u většiny našich členů identické s jejich profesní činností, takže mnohdy se jedná o suplování vzdělávací činnost zaměstnavatelů i celoživotního vzdělávání. Důležitý moment je ochota vykonávat něco více, nežli je profesní povinnost.

Voda jako základ života je pro člověka nejenom nenahraditelná surovina, ale i potravina a substance pro veškeré živé organismy. Vodu jako specifický fenomén života vystihuje nejlépe „Evropská vodní charta“, vyhlášená 6. května 1968 ve Strasbourgu. Na této chartě spočívají základní principy a cíle ČSVH. Starost o vodní hospodářství představuje vlastně naplňování Evropské vodní charty. Nejenom naše společnost, ale celé lidstvo potřebuje, aby voda byla zachovaná pro příští generace v potřebné kvalitě, aby nebyl narušován její přirozený cyklus, a aby se tím nezhoršovalo životní prostředí. Voda je společný majetek, který je nám dán od přírody samé a je naší povinnosti ji užívat účelně, ohleduplně a ekonomicky. S ochranou vody souvisí i ochrana půdy, lesů a všeho živého na Zemi. Od tohoto závisí existence lidstva na Zemi. Antoine de Saint – Exupéry výstižně uvedl: Nedědíme Zemi po naších předcích, nýbrž si ji vypůjčujeme od naších dětí.

Vodní hospodářství a starost o vodu se týká celé společnosti a nikoliv pouze VH odborníků, kteří se vodohospodářskou činností profesionálně zaměstnávají. ČSVH pomáhá ve vodohospodářské činnosti v souladu se zásadami, zakotvenými v Evropské vodní chartě, a to školeními, semináři, exkurzemi, spoluprácí s různými organizacemi, školami, výzkumnými pracovišti, publikační i pedagogickou činností. Činnost ČSVH je závislá na tom, kolik se podaří získat dobrovolníků, ochotných v ČSVH pracovat.

Členská základna - z původního zakládajícího počtu 28 členů se rozšířila členská základna na současných 79 členů (včetně přidružených členů). Profesně je 24 členů zaměstnáno vtechnicko provozní VH činnosti, 19 členů vprojektové činnosti, 13 členů je činných jako pedagogů ( na vyšších odborných a vysokých školách), 7 členů jsou vědečtí pracovníci, 4 členové jsou zaměstnáni jako technicko administrativní pracovníci a ostatní jsou činní v různých vodohospodářských činnostech. 5 členů ČSVH mají titul doc. nebo prof., 15 členů má doktorandské tituly CSc. nebo Ph. D. Průměrný věk se pohybuje okolo 52 roků.

Jména členů jsou uváděná každoročně ve Vodohospodářském bulletinu ČSVH včetně kontaků na ně.

Výbor ČSVH se scházel na 5 až 6 schůzích výboru za rok a 3 až 4 schůzích užšího výboru. V únoru 2011 byla uskutečněna výroční členská schůze volební a byl zvolen nový výbor ČSVH v tomto složení:

Ing. Jan Jindra, CSc. – místopředseda
Ing. Bohumil Kujal – předseda
Ing. arch. Martin Malec – člen výboru (grafika publikací)
Ing. Jiří Pudil – člen výboru (normy)
Ing. Jaroslava Snížková – tajemnice (zápisy, pozvánky apod.)
Ing. Miloslav Šír, CSc. – člen výboru (vzdělávací činnost)
sekce:
vodárenská: doc.Ing. Iva Čiháková, CSc. – předseda čistírenská: Ing. Jiří Pudil – předseda hydrotechnická: Ing. Jiří Baloun – předseda rybnikářská: doc. Ing. Jan Kouřil, Ph. D. – předseda
Ing. Martina Havlová – zástupce předsedy sekce školská vzdělávací Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc. – předseda
Ing. Miloslav Šír CSc. – zástupce předsedy sekce Ing. Radek Mára – předseda RK

Činností hospodáře a administrativní pracovnice byla pověřena Bc. Vlasta Vlčková. V průběhu další činnosti výboru ČSVH v roce 2011 byla kooptovaná Ing. Dana Zídková jako členka RK. Po volbě nového výboru bylo poděkováno Ing. Jiřímu Kubešovi, Ing. Josefu Smažíkovi, Ing. Vladimíru Fürthovi, Ing. Janě Hatákové a Ing. Janě Máchové za jejich obětavou a mimořádnou činnost ve výboru ČSVH v uplynulém volebním období. Tito již nekandidovali na činnost ve výboru ČSVH. Zvolený předseda Ing. Bohumill Kujal přislíbil vykonávat svoji funkci pouze do té doby, než bude za něj nalezena náhrada.

Činnost ČSVH

Je třeba konstatovat, že ač ČSVH má 5 sekcí, tak činnost společnosti je organizovaná většinou bez ohledu na sekce. V celkovém pohledu na ČSVH to nic nemění. Výkonnost jednotlivých sekcí by mohla být výraznější. Od r. 2008 do současné doby 1.11. 2011 bylo uskutečněno 51 odborných akcí.

Výbor organizuje veškerou činnost ČSVH, stanovuje plán jednotlivých akcí, rozpočet na příští rok, uzavírá smlouvy o spolupráci, rozhoduje o garantech na připravované akce, pomáhá garantům při zajišťování lektorů atd. V poslední době se pracovní činnost zaměřuje stále více na obce s malým počtem obyvatel, což je podporováno Jihočeským krajem, jmenovitěJUDr. Lubošem Průšou, ředitelem KÚ, Ing. Karlem Vlasákem, členem rady ŽP a zemědělství a Ing. Karlem Černým, vedoucím odboru ŽP, zemědělství a lesnictví. Při zajišťování jednotlivých konkrétních seminářů významně pomáhá Ing. Hana Zahradníková, vedoucí oddělení VH a integrované prevence a další pracovníci KÚ Jč. kraje. Jedním z nejvýznamnějších výsledků spolupráce Jihočeského kraje s naší společností je publikace „Vodní hospodářství obcí – příručka pro obce“, vydaná v dubnu 2011, která je určena jako pomůcka především pro malé obce při řešení otázek vodohospodářské infrastruktury od přípravy, plánování až po údržbu a provoz. V příručce jsou i výtahy z nejvýznamnějších zákonů vodohospodářské infrastruktury a možnosti získávání dotací. Další výsledky spolupráce s Jihočeským krajem jsou školení a semináře pro malé obce. Jednou z forem je pořádání vodohospodářských pondělků – první pondělí v měsíci. Přes mimořádnou pozornost a přípravu se strany ČSVH ze na vodohospodářské pondělky nedaří zajistit dostatečnou účast zástupců obecních úřadů. Úspěšná byla školení o povodňových orgánech obcí, pořádané za účasti Hasičského záchranného sboru a KÚ Jč. kraje.

Bez spolupráce s ČKAIT OK Č.Budějovice a ČSSI OP Č.Budějovice si nelze představit úspěšnou činnost ČSVH. Týká se to i spolupráces Informačním centrem ČKAIT Praha. Zde je nutno uvést pořádání společných akcí celoživotního vzdělávání pro členy i nečleny ČKAIT - vodohospodáře. V poslední době byly dobře zajištěné semináře Vodní zákon, Technické normy ve vodním hospodářství nebo exkurze na Splavnění Vltavy Č.Budějovice – Hluboká nad Vltavou. ČSVH se účastní pravidelně zpracovávání ZPRAVODAJE a organizování přehlídkové soutěže PRESTA. Problematika Vodního zákona je téma, které bude nutné neustále projednávat, neboť doznává neustálých změn a doplňků, což bude nutné permanentně diskutovat a připomínkovat nejenom s vodohospodáři. ČSVH je spolutvůrcem nepravidelně vydávaného informačního listu ZPRAVODAJ. Spolu s ČKAIT OK Č. Budějovice, ČSSI OP Č. Budějovice a SPS ČR, jsou podávány zprávy o uskutečněných nebo připravovaných akcích a další aktuální informace.

Součinnost s ČSSI Praha mimo jiné spočívá v účasti předsedy ČSVH na zasedáních Prezidia ČSSI a plnění uložených úkolů. Prezidia se konají převážně v Praze. Jednání na Prezidiích jsou zaměřena hlavně na stavební problematiku, s menším důrazem na vodní díla a vodohospodářskou problematiku. Založení ČSVH (na čemž má zásluhu Ing. Svatopluk Zídek, prezident ČSSI) je nutno vidět jako velice pozitivní čin v existenci ČSSI. Tím se dostává vodohospodářská problematika do podvědomí všech členů ČSSI. Jednou z významných akcí ČSSI Praha a ČKAIT Praha, na nichž se podílela i ČSVH bylo „Setkání Visegradské skupiny komor a asociace inženýrů v Szegedu 8. až 12.10. 2008“ pod názvem Město a jeho řeka. ČSVH se dobře prezentovala zvukovým CD o Vltavě a některých souvisejících kulturních památkách, zejména Českém Krumlově.

Významná spolupráce je spojena s ČVUT, Fakultou stavební, Katedrou zdravotního a ekologického inženýrství. Od založení ČSVH pořádá společnost přednášky pro končící studenty s vodohospodářským zaměřením na různá praktická témata, která přibližují studentům nadcházející praxi. Na tomto stavu má největší zásluhu doc. Ing. Iva Čiháková, CSc. ( vedoucí uvedené katedry a proděkanka Fakulty stavební) a přednášející Ing. Jiří Kubeš. Vzhledem k úspěšnosti této akce u studentů, se předpokládá pokračování v těchto akcích i nadále.

Zajímavé a odborně významné byly akce „Vodovodní přípojky“ (2009, 2010), které vyvolaly velký zájem, také pro legislativní nevyjasněnosti a pozemkovou problematiku jak při budování, tak při provozu a údržbě. Toto resultovalo ve snahu zpracovat Metodický pokyn o vodovodních přípojkách, což je zpracováváno spolu se SOVAKEM ČR.

Sídlo ČSVH v Jihočeském kraji ovlivňuje i náplň činnosti společnosti. Rybníky jsou neoddělitelnou součásti jihočeské krajiny a tak jednou ze sekcí je sekce rybnikářská. To se projevuje v pořádání odborných akcí s nejrůznější rybnikářskou problematikou. Neformální spolupráce je se Střední školou rybářskou a vodohospodářskou Jakuba Krčína v Třeboni, se Střední rybářskou školou ve Vodňanech a v současné době se rozvíjí spolupráce s Fakultou rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, navazující na dřívější spolupráci s Výzkumným ústavem rybářským a hydrobiologickým ve Vodňanech. Je uzavřená smlouva o spolupráci s Vysokou školou technickou a ekonomickou v Č.Budějovicích a začíná spolupráce s Výzkumným centrem VŠERS obecně prospěšné společnosti (Grant: OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost – Podpora dalšího vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji).

Další neformální spolupráce je s provozovatelem vodohospodářských zařízení s ČEVAKEM Č. Budějovice (školení, semináře, přednášky, exkurze), s AQUASERVEM Č. Budějovice (přednášky, semináře, odborné články), Jihočeským vodárenským svazem v Č. Budějovicích (přednášky, exkurze), AQUA PROCONem Brno (odborné články, přednášky), Povodím Vltavy s.p. (přednášky, odborné články, exkurze), HOCHTIEFem CZ (odborné články, exkurze) a mnoha dalšími vodohospodářskými organizacemi a orgány. Za pozornost stojí i každoročně vydávaný Vodohospodářský bulletin ČSVH, kterému v letošním r. 2011 bylo přiděleno mezinárodní standardní číslo seriálových publikací ISSN. Tento bulletin v rozsahu 25 až 30 stran prezentuje vodohospodářské zajímavosti realizované členy ČSVH. První ročníky se dostávají z amatérské úrovně na profesionální standard vodohospodářských časopisů. Z celé řady zajímavých článků lze jmenovat „Strojní odvodňování kalů na úpravně vody Plav“ (2008), „Zásady uspořádání malých vodních nádrží určených k úpravě jakosti vody“ (2009), „Eutrofizace vod v ČR – problém ekologický, vodohospodářský a socio-ekonomický (2009), nebo „Umělá infiltrace v Ivančicích (2010).

Zahraniční činnost ČSVH nevyvíjí s výjimkou akcí pořádaných ústředím ČSSI, nebo ČKAIT. V současné době nemá ČSVH pro tuto činnost ani personální ani ekonomické podmínky.

Ostatní činnost členů ČSVH

Velká část členů ČSVH je publikačně činná a aktivně se účastní vzdělávací a přednáškové činnosti mimo rámec ČSVH. Někteří členové spolupracují při zajišťování soutěžní přehlídky jihočeských staveb PRESTA nebo jako zkušební komisař při autorizačních zkouškách ČKAIT. Ze zajímavých publikací, vydaných našimi členy mimo rámec ČSVH, uvádím „Vodní hospodářství – stavby v rybářství“– 2009 (Ing. Josef Pokorný CSc.). V naších řadách je činný senátor parlamentu ČR (Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc.), který napsal vynikající úvodní článek do Vodohospodářského bulletinu ČSVH 2010 „Voda, voda a zase voda…“. Další významná publikace je „ Stavby pro plnění funkcí lesa“ – 2008, (Karel Hanák, Václav Kupčák, Jaromír Skoupil, Jan Šálek, Václav Tlapák, Jaroslav Zuna).

Ekonomika ČSVH

Hospodaření ČSVH za uplynulé období je kladné. ČSVH od svého založení vytvářela svoji činnost pouze z vlastních prostředků, za cenu toho, že pořádané akce a příspěvky do bulletinu byly zpracovávány zadarmo – to konečně trvá dosud. ČSVH odvádí pravidelně 250,- Kč za řádného člena do ČSSI Praha. Roční členský příspěvek řádného člena je 500,-Kč. Současný stav na běžném účtu k 17.10.2011 je cca 139.000,-Kč. Stav finančních prostředků k 31. 12. 2010 byl 65.527,-Kč. Současný ekonomický stav ČSVH dává předpoklady pozitivního vývoje. Jihočeský kraj podporuje ekonomicky ČSVH při pořádání školení a vzdělávání malých obcí v kraji a podpořil sestavení a vydání publikace „Vodní hospodářství obcí – příručka pro obce“. Zpráva o hospodaření ČSVH za r. 2010 byla projednána na VČS 10. února 2011. Po celou dobu existence ČSVH nezjistila RK žádné nedostatky.

Působení ČSVH k členské základě

Členům ČSVH jsou zasílány Vodohospodářské bulletiny ČSVH, výzvy k vyjádřením o nejrůznějších vodohospodářských otázkách a výsledky z jednání výročních členských schůzí. Při zajišťování konkrétních odborných akcí je osobně jednáno s potenciálními lektory, jsou vyjasňována témata, termíny a ostatní podmínky. Dle statistických záznamů se aktivně účastnilo činností ČSVH cca 60 % všech členů. Toto se zdá značně vysoké číslo, ale je podmíněno osobním oslovováním členy výboru, nebo garantem akce. Iniciativní přístup k zamyšleným i plánovaným akcím, lze očekávat převážně jen od členů výboru. Toto je nutné vzíti na vědomí, neboť prioritní starosti členů ČSVH jsou profesionálního charakteru, týkající se jejich hlavního zaměstnání. Zlepšení by se dalo očekávat v případě profesionalizace činnosti ČSVH. Dobrovolná činnost členů ČSVH neposkytuje odpovídající uspokojení ani estetické, ani morální ani ekonomické. Organizování činnosti v rámci ČSVH zůstává na několika dobrovolnících ochotných věnovat část svého volného času nezištně jiným.

Proto je třeba touto cestou poděkovat všem, kteří dobrovolně věnují část svého volného času činnosti ČSVH. Jsou to vlastně asketové moderního věku.

Výhledová činnost ČSVH

Lze konstatovat, že pro příští rok je činnost ČSVH personálně zajištěná, a že lze předpokládat s mírným nárůstem členské základny. Předpokládá se, že bude pokračovat spolupráce se všemi organizacemi a institucemi jako letos. Navázání kontaktů s MZe ČR a MŽP ČR se jeví jako nezbytné. Bude-li podpora i ze strany veřejnoprávních institucí, lze počítat s tím, že plánované akce budou realizovány.

V plánu pro příští rok jsou: přednášky pro končící studenty ČVUT FSv vodohospodářského zaměření, povodňová školení obcí, školení a semináře pro malé obecní úřady, seminář o čistotě vody malých vodních nádrží a změny kvality vod, exkurze na novou plavební komoru v Hluboké nad Vltavou a patrně práce na metodickém pokynu o odkanalizování malých obcí, bodových znečištění v krajině a srážkových vodách. Uvedený metodický pokyn bude nutno zpracovávat v součinnosti s Jihočeským krajem, MZe ČR a MŽP ČR. V příštím roce bude zahájena činnost na Grantu OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost – Podpora dalšího vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji spolu s Výzkumným centrem VŠERS (Vysoká škola evropských a regionálních studií) obecně prospěšné společnosti. Bude pokračováno na metodickém pokynu o vodovodních přípojkách spolu se SOVAKEM Praha.

V příštím roce se bude pokračovat ve vydávání Vodohospodářského bulletinu ČSVH.

Ing. Bohumil Kujal
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

CO JE NAKLÁDÁNÍ S VODAMI PODLE VODNÍHO ZÁKONA?
Jaroslava Nietscheová

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů definuje nakládání s vodami jako jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich užívání k plavbě nebo k plavení dřeva, k chovu ryb nebo vodní drůbeže, jejich odběr, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost (§ 2 odst. 9).

O tom, zda je určitá činnost nakládáním s vodami či nikoliv, mohou v důsledku této definice vzniknout pochybnosti, respektive různé názory různých osob. Nově je proto dána kompetence vodoprávnímu úřadu [krajskému úřadu -§ 107 odst. 1 písm. p)] rozhodovat v pochybnostech o tom, zda se jedná o nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a o jaký druh nakládání s nimi se jedná ( § 8 odst.4).

Tato kompetence je velmi závažná. Umožňuje řešit bagatelní záležitosti jako např. otázku, zda je třeba povolení vodoprávního úřadu k odvážení sněhu z komunikací, ale také dává významnou právní jistotu právnickým a fyzickým osobám.

Bude zajímavé, jak se tento institut osvědčí. V blízké době bude možná tímto způsobem řešen určitý rozpor, který nastal např.vnázoru na zcela běžné a obvykle nezávadné zneškodňování odpadních vod rozstřikem odpadních vod na pozemky. Vyskytl se nový názor (z oblasti Ministerstva životního prostředí), že v případě zálivky rostlin odpadními vodami se jedná o nedovolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních.

Povrchové vody jsou vodním zákonem definovány jako vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu (§ 2 odst. 1).

Jde tedy o vodní toky, vody ve vodních dílech jako jsou vodní nádrže nebo rybníky, vody v jezerech, v prohlubních v terénu, přirozených i umělých (např. bývalé pískovny) nebo i jen vody stékající při dešti po střechách, komunikacích, zpevněných plochách, polích, lukách, v lesích.

Povrchovými vodami tyto vody zůstávají, dokud se nevsáknou pod zemský povrch, neodpaří nebo nejsou odebrány.

Povrchové vody se tedy obvykle vyskytují v přírodě, mohou být i ve vodních dílech, ale i např. v potrubí.

Podzemní vody jsou vodním zákonem definovány jako vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami (§ 2 odst. 2).

Podzemními vodami jsou tedy vody v zemských dutinách, ve zvodnělých zemských vrstvách, ale také vody ve studních nebo vody protékající drenážními systémy k odvodnění pozemků.

Podzemní vody se tedy obvykle vyskytují pod zemským povrchem, ale ve vodních dílech sloužících k nakládání s podzemními vodami se mohou přechodně vyskytovat i na zemském povrchu.

Povrchové a podzemní vody jsou, ve smyslu těchto definic, natolik málo uchopitelné a ovladatelné, že je nelze považovat za věc v právním slova smyslu. Proto vodní zákon výslovně stanoví, že povrchové ani podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví (§ 3 odst. 3). To znamená, že je nikdo nemůže vlastnit – ani stát, ani obec, ani vlastník pozemku, na němž nebo v němž se povrchové nebo podzemní vody vyskytují.

Prakticky to znamená, že vlastník studny nevlastní podzemní vodu, která se v jeho studni shromažďuje a tato voda se stává jeho vlastnictvím až ve chvíli, kdy se ocitne v odběrním zařízení sloužícím odběru podzemní vody.

Také vlastník rybníku nevlastní povrchovou vodu, v jeho rybníce akumulovanou.

To má vážné právní důsledky. Především vlastníci takových vodních děl mohou využívat povrchové nebo podzemní vody jen podle platného povolení k nakládání s vodami, v jeho rozsahu a pro účely v něm uvedené.

Vodní zákon stanoví, že práva k povrchovým nebo podzemním vodám lze získat jen na základě vodního zákona – to je buď přímo ze zákona nebo podle povolení vydaného vodoprávním úřadem podle vodního zákona nebo podle dosud platného povolení vydaného podle předcházejících předpisů (zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, zákona č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, vládního nařízení č. 305/1942 Sb., případně i podle předpisů ještě starších - zákonů č. 71/1870 českých zákonů zemských, č. 65/1870 moravských zákonů zemských a č. 51/1870 slezských zákonů zemských).

Z toho vyplývá, že k nakládání s vodami, ať už se děje prostřednictvím vodního díla či nikoliv, je třeba veřejnoprávní povolení podle vodního zákona.

Vodní zákon považuje za povolené obecné nakládání s povrchovými vodami (§ 6), spočívající jednak v odběru povrchové vody a jiném jejich užívání (např. koupání se v nich, bruslení na ledě) pro vlastní potřebu bez použití zvláštního technického zařízení.

Obecným nakládáním s povrchovými vodami je také zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními, která nejsou stavbami, na jednotlivých pozemcích nebo stavbách nebo změna přirozeného odtoku povrchových vod po zemském povrchu za účelem ochrany nemovitostí před škodlivými účinky těchto vod.

Pro takové nakládání s vodami není třeba žádného povolení ani souhlasu vodoprávního úřadu.

Dalším nakládáním s vodami, které je možné bez povolení vodoprávního úřadu, je plavba po povrchových vodách plavidly (§ 7). Plavba plavidly je svobodná a je omezována pouze plavba plavidel se spalovacími motory. Omezení takových plavidel je dáno přímo ze zákona – zakázána je plavba ve stanovených ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně a na povrchových vodách určených k provozování rybníkářství nebo podle prováděcí vyhlášky č. 241/2002 Sb.

Vodní zákon výslovně stanoví, že některá nakládání s vodami nevyžadují výslovné a konkrétní povolení vodoprávních úřadů.

Jde o provádění čerpacích pokusů při provádění hydrogeologického průzkumu nebo průzkumu vydatnosti zdrojů podzemních vod, jestliže mají být kratší než 14 dní a zároveň není čerpáno více jak 1 litr vody za sekundu (§ 8 odst. 3) odběry povrchových nebo podzemních vod za účelem monitoringu, jestliže je provádí správci povodí, Výzkumný ústav vodohospodářský nebo Český hydrometeorologický ústav.

Dalším nakládáním s vodami, které nevyžaduje výslovné povolení, je jednorázový odběr povrchových nebo podzemních vod v případech záchranných prací při mimořádných událostech, požárech a jiných živelních pohromách.

Rovněž není třeba povolení k nakládání s vodami při cvičení a zásahu Hasičského záchranného sboru ČR, jednotek požární ochrany, Policie ČR, obecní policie nebo ozbrojených sil ČR.

Dále není třeba výslovného povolení k využívání energetického potenciálu podzemních vod v případě, že nedochází k odběru nebo čerpání podzemní vody.

Ani užívání důlních vod subjekty při provádění hornické činnosti, je-li užívána pro vlastní potřebu nebo jde-li o vypouštění důlních vod tímto subjektem, nevyžaduje výslovné povolení vodoprávního úřadu.

Historicky se považuje za povolený i odběr podzemních vod ze studní existujících před 1. 1. 1955 pro účely individuálního zásobování domácnosti pitnou vodou. Před rokem 1955 se totiž podzemní voda považovala za součást pozemku, a proto i za vlastnictví vlastníka pozemku. Pozdější právní předpisy už jenom převzaly tento starý stav.

Každé jiné nakládání s vodami musí být povoleno příslušným vodoprávním úřadem nebo tehdy příslušným orgánem podle předchozích předpisů výše uvedených. Každý, kdo nakládá s vodami, musí mít v době této činnosti platné povolení a musí být schopen se tímto platným povolením kdykoliv prokázat na výzvu obecního úřadu obce s rozšířenou působností jako vodoprávního úřadu, České inspekce životního prostředí nebo, ve vymezených případech, také správce vodního toku.

Vodní zákon stanoví, že povolení k nakládání s vodami „je třeba“ k určitému nakládání s vodami. To znamená, že osoba, která hodlá nakládat s vodami určitým způsobem, musí požádat o takové povolení příslušný vodoprávní úřad předepsaným způsobem, na předepsaném formuláři a s doložením přesně stanovených dokladů (vyhl. č. 432/2001 Sb.).

Vodoprávní úřady mohou požadované nakládání s vodami povolit jen tak, aby v zásadě byly zachovány původní přírodní poměry. To znamená, aby vodní zdroje jako přírodní zdroje zůstaly zachovány jako obnovitelné, a proto i trvale využitelné.

Vodoprávní úřady proto musí v příslušném vodoprávním řízení posoudit vliv požadovaného nakládání s vodami na už povolená nakládání s vodami na vodní zdroje, na vodní ekosystémy a na ně přímo vázané suchozemské ekosystémy. Vodní zákon vyžaduje, aby povolení k nakládání s vodami dokonce přispívala k jejich ochraně.

Vodoprávní úřady při tomto rozhodování postupují v zájmu zajištění trvale udržitelného užívání těchto vod (§ 1 odst. 2).

Žádná právnická, ani fyzická osoba, ani stát nebo obec nemají právní nárok na povolení nakládání s vodami, o které žádá. To platí i pro vlastníky vodních děl, která slouží k nakládání s vodami.

Je-li však nakládání s vodami povoleno, je povinností státu, potažmo vodoprávních úřadů, aby je chránil před rušivým vlivem jiných osob, respektive jejich činností při nakládání s vodami. Při povolování nového nakládání s vodami musí být zcela respektována již existující platná povolení k nakládání s vodami včetně těch, která nejsou momentálně využívána, a to po celou dobu, na kterou byla povolena.

Vodoprávní úřady rozhodují o povolení požadovaného nového nakládání s vodami volnou úvahou při zvážení všech relevantních okolností.

V povolení k nakládání s vodami stanoví vodoprávní úřady rozsah povoleného nakládání, účel, pro nějž nakládání s vodami povoluje, dobu, na niž je povolují a podmínky, za nichž je možno takto s vodami nakládat (§ 9).

Účel povoleného nakládání s vodami vychází vždy z žádosti žadatele. Vodoprávní úřad sice není povinen takové žádosti vyhovět, ale také nemůže povolit nakládání s vodami k jinému účelu, než o jaký bylo žádáno.

Povolení k nakládání s vodami je možno povolit jen na dobu „časově omezenou“. Vněkterých případech však zákon výslovně stanoví, na jak dlouhou dobu může být povolené nakládání s vodami buď maximálně – např. vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních (maximálně na 10 let) nebo minimálně – využití energetického potenciálu povrchových nebo podzemních vod (minimálně na 30 let).

I v tomto případě je vodoprávní úřad vázán žádostí právnické nebo fyzické osoby. V rámci zákonem stanovených mezí nemůže povolit nakládání s vodami na dobu delší, než je uvedeno v žádosti žadatele.

Stanovení doby, na kterou je nakládání s vodami povoleno, je velmi důležité, neboť určuje, na jakou dobu je možnost takového nakládání s vodami „obsazena“ a není tedy k dispozici jinému.

S tím je spojen další charakteristický rys povolení nakládání s vodami.

Tato povolení mají už historicky tak zvaný věcný charakter. To znamená, že se váží k věci – vodnímu dílu nebo nemovitosti a spolu s nimi přechází automaticky ze zákona (§ 11 odst. 1) na případné nové vlastníky těchto vodních děl nebo nemovitostí. To platí i v případě uživatelských vztahů. Práva a povinnosti z platného povolení k nakládání s vodami přechází i na uživatele (nájemce, provozovatele) předmětných vodních děl po dobu existence těchto uživatelských vztahů a to v rozsahu uzavřených smluv mezi vlastníkem a uživatelem. Zákon k tomu ukládá jen povinnost oznámit takový stav do 2 měsíců příslušnému vodoprávnímu úřadu. Přechod práv však na toto oznámení neváže.

Vodní zákon umožňuje, aby byla rozhodnutím vodoprávního úřadu prodloužena platnost existujícího povolení k nakládání s vodami. Jde o specifické vodoprávní řízení zahajované na návrh žadatele, kde vodoprávní úřad nemá možnost změnit na platném rozhodnutí žádnou z jeho částí s výjimkou právě doby platnosti. Zahájení tohoto řízení podáním žádosti příslušnému vodoprávnímu úřadu má však zvláštní právní důsledek (§ 12 odst. 4). Platnost povolení k nakládání s vodami nezanikne, dokud nebude skončeno (fakticky s negativním výsledkem) řízení o prodloužení jeho platnosti.

Povolení k nakládání s vodami může být vydáno jen v případě, že při povoleném nakládání s vodami bude řádně zajištěna ochrana veřejných zájmů.

Vodoprávní úřady musí při povolování nakládání s vodami vždy zohlednit ochranu vodních ekosystémů a na vodu vázaných ekosystémů.

Vodoprávní úřady zjišťují v každém vodoprávním řízení, zda požadované nakládání s vodami bude účelné a hospodárné s ohledem na trvalou udržitelnost užívání povrchových a podzemních vod jako obnovitelného přírodního zdroje.

Vodoprávní úřady tedy nepovolí nakládání s vodami, o němž se v příslušném vodoprávním řízení neprokáže, že je hospodárné a účelné.

 

Otázka hospodárnosti je v současné době řešena převážně ekonomicky. Platby za odběry povrchových vod, poplatky za odběr podzemních vod a poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových jsou natolik vysoké, že nehospodárné užívání odebraných vod není běžné.

Kromě toho je předmětem vodoprávního řízení o povolení nakládání s vodami i případné ohrožení oprávněných zájmů a práv dotčených osob, především jiných oprávněných k nakládání s vodami.

Složitá problematika vodního hospodářství, komplikované vodní poměry a řada nejistých věcí, zejména v případě povolování nakládání s podzemními vodami vedla k tomu, že vodní zákon stanoví povinnost žadateli předložit ke své žádosti o povolení nakládání s podzemními vodami i vyjádření osoby s odbornou způsobilostí podle zákona č. 62/1988 Sb, o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

Jsou-li však místní okolnosti vodoprávnímu úřadu z jeho úřední povinnosti zcela známé, může rozhodnout, že takové vyjádření „odborného hydrogeologa“ není třeba.

Povolení k nakládání s vodami zaniká zpravidla uplynutím doby, na kterou bylo vydáno (§ 13).

V případech stanovených vodním zákonem může po provedeném řízení vodoprávní úřad platné povolení k nakládání s vodami změnit nebo i zrušit – např. není-li využíváno nebo je využíváno jen zčásti po dobu delší dvou let (§ 12).

Platné povolení k nakládání s vodami může změnit nebo také zrušit k žádosti oprávněného .

Vodoprávní úřad je naopak povinen platné povolení k nakládání s vodami po provedeném řízení změnit nebo zrušit, je-li to nezbytné k dosažení cílů ochrany vod přijatých v platných plánech povodí nebo k splnění přijatých programů snížení znečištění povrchových nebo podzemních vod.

Nově je vodoprávní úřad také povinen změnit nebo zrušit povolené nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, je-li to nezbytné pro zásobování pitnou vodou podle Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací příslušného kraje.

Nakládání s vodami a jeho povolování, práva a povinnosti z něj plynoucí a související okolnosti jsou značně komplikovanou problematikou. Takový postup je však historicky ověřený, má významné historické souvislosti a pochopitelně i důležité perspektivy.

Je proto nutno, zejména na území našeho vnitrozemského státu, kde je navíc rozvodí tří moří a žádná voda sem nepřitéká, a s ohledem na očekávání určitých klimatických změn, s existujícími vodními zdroji co nejpečlivěji hospodařit a co nejdůsledněji je chránit před jakýmkoliv ohrožením.

Jaroslava Nietscheová – promovaný právník
E-mail: Jaroslava.Nietscheová@pvl.cz

PROVOZNÍ ZKUŠENOSTI Z ČIŠTĚNÍ VRTŮ TLAKOVOU VODOU
Jan Jindra, Libor Paštyka

Zajištění plynulého zásobování pitnou vodou začíná péčí o jímací objekty. Jako všechna zařízení podléhají i objekty využívané pro jímání podzemní vody procesu stárnutí. Vnějším projevem tohoto procesu je pokles vydatnosti zdroje. Na stárnutí se podílejí následující procesy:

• Koroze
  Koroze je elektrochemický jev, při kterém dochází k znehodnocení výstroje až destrukci výstroje vrtu. Významně se na něm podílí kyslík, který převádí rozpuštěné železo do nerozpuštěných forem, které způsobují korozi a inkrustaci výstroje. Nejúčinnější ochranou proti korozi je použití nekovových materiálů nebo výstroje antikoro. Běžně se dnes používá pro vystrojení vrtů PVC nebo PE.
• Zapískování
  Je způsobeno usazováním jemnozrnných frakcí v zárubnici, či ve zvodnělém prostředí v okolí zdroje. Dochází k němu při překročení kritické vtokové rychlosti a porušení obsypu. Ochranou je vhodný typ zárubnice, obsypu a nepřetěžování jímacího objektu.
• Zaokrování
  Při zaokrování dochází k ukládání nerozpustných oxidů železa, manganu a křemičitých a jílovitých částic. Na zaokrování se podílí vedle chemické oxidace i biologické procesy. Biologické zaokrování je způsobeno hromadným výskytem železitých a manganových bakterií. Biologické zaokrování je velmi rozšířené a způsobuje podstatné snížení vydatnosti zdrojů

 

Je zřejmé, že jednotlivé procesy namnoze probíhají v souběhu a vzájemně se podmiňují. Snižování vydatnosti vrtu vede provozovatele ke zvyšování provozního snížení hladiny a to zase vede k překročení kritických rychlostí a vplavování jemných částic do vrtu. Obnažení perforace umožní zvýšený přísun kyslíku a oxidační procesy. Čerpaná voda se v důsledku nad hladinou umístěné perforace provzdušňuje a železo rychle vypadává. Zintenzivňuje se činnost železitých bakterií.

Inkrustační usazeniny lze odstranit chemicky pomocí kyseliny solné nebo citronové nebo mechanicky ocelovými (či silonovými) kartáči nebo tlakovou vodou.

Společnost AQUASERV s. r. o. využívá posledně jmenovaný způsob, tj. čištění vrtů tlakovou vodou cca ½ roku. Dále jsou uvedeny provozní zkušenosti získané během provozních aplikací. Zařízení na čištění vrtů tlakovou vodou zahrnuje:

• zásobník na pitnou vodu , čištění vyžaduje nezávadnou pitnou vodu v množství cca 1 m3 na jedno čištění
• vysokotlaký čistič, který zajišťuje potřebný tlak při čištění 25-30 MPa
• tlakové potrubí v dostatečné délce, zakončené rotační tryskou pro rozstřik tlakové vody

Vlastní postup čištění zahrnuje:

• odstavení využívaného vrtu, vyjmutí čerpadla a výtlačného potrubí
• kamerovou prohlídku vrtu před čištěním
• vlastní čištění vrtu tlakovou vodou
• odtěžení kalu (čerpání, mamutka)
• kamerovou prohlídku vyčištěného vrtu.

 

Časově se dá celé čištění zvládnout za dva dny; první den odstavení, druhý den kamerové prohlídky a čištění. K dnešnímu dni bylo uvedeným postupem vyčištěno 12 vrtů. Hlavním přínosem byla obnovená vydatnost zdrojů, ověřená orientační čerpací zkouškou. Viz tab č.1.

Tabulka č. 1: Regenerované vrty

vrt	lokalita	hloubka (m)	materiál výstroje	průměr (mm)	původní vydatnost - po vyvrtání (l/s)	vydatnost po regeneraci (l/s)
N-1	Níkovice	60	ocel	219	0,4	0,50
N-2	Níkovice	60	ocel	219	0,6	0,60
HJ-1	Šebířov	20	ocel	219	0,3	0,6
HJ-2	Šebířov	20	ocel	219	0,45	2,5
HJ-3	Šebířov	25	ocel	219	0,20	0,15
HJ-4	Šebířov	20	ocel	219	0,15	0,20
HJ-2	Rodvínov	16	ocel	219	0,4	0,4
B-7a	Záluží	61	ocel	277	2,5	2,70
DB-49	Dubenec	42	ocel	327/191	0,2	0,11
DB-14	Hlinsko	35	ocel	219	1,50	2,00
HP-22	Slavošovice	27	ocel	219	0,12	0,40
D-4	Dražíč	76	ocel	168

Poznatky:

1. Dle kamerových prohlídek je úspěšnost čištění ve vztahu k volné perforaci – cca 50-90 %.
2. Ve vztahu k obnově či navýšení vydatnosti je však úspěšnost podstatně vyšší – cca 90 %.
3. Podstatně vyšší je účinnost čištění u měkkých bakteriálních usazenin.
4. Tvrdé vápenito-železité inkousty vyžadují opakované čištění vyšším množstvím vody- zásoba 1000 l u hlubších vrtů nedostačuje.
5. Optimální tlak je 250-300 barů, je ho však nutno modifikovat podle stavu výstroje tak, aby nedošlo k jejímu zhroucení, což u nižších tlaků zase snižuje účinnost.
6. Účinnost čištění se zvyšuje, je-li před čištěním snížena hladina ( vhodné u vrtů s nízkou vydatností).
7. Vhodné je zaměření se pouze na úseky perforace (vzhledem k omezenému množství vody).
8. Obroušený materiál lze těžit čerpadlem pouze do úrovně jemného kalu. Hrubší nečistoty je nutno nechat sedimentovat či vytěžit mamutkou.
9. Stárnutí vrtů nespočívá pouze v kolmataci vlastní výstroje, ale též v zanášení obsypu. Jeho pročištění je možné po úsecích vodou, resp. „ probubláváním“ vzduchem v kombinaci s výše uvedeným tlakovým čištěním nebo v krajním případě musí nastoupit regenerace chemická.

Čištění vrtů tlakovou vodou je jednou z metod použitelných při obnově vydatnosti zdrojů podzemní vody. Výhodou je relativní rychlost, šetrnost k výstroji, použitelnost tam, kde není možno z prostorových důvodů použít kartáčů. Dokladem úspěšnosti čištění je porovnání stavu vrtů zjištěných kamerovou prohlídkou před a po čištění a výsledek orientační čerpací zkoušky. Náklady na čištění se pohybují do 500Kč/1m hloubky vrtu.

Kamerová prohlídka před čištěním

Kamerová prohlídka po čištění

RNDr. Libor Paštyka
Ing. Jan Jindra, CSc.
AQUASERV s.r.o.
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

MOŽNOSTI A RIZIKA VSAKOVÁNÍ ČIŠTĚNÝCH ODPADNÍCH VOD OD MALÝCH PRODUCENTŮ

Možnost vsakování (vypouštění, infiltraci) čištěných odpadních vod neobsahujících nebezpečné závadné látky z jednotlivých staveb určených pro bydlení a individuální rekreaci nebo jednotlivých staveb poskytujících služby, vznikajících jako produkt lidského metabolizmu činností v domácnostech přes půdní vrstvy do vod podzemních, umožňuje novela zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) a jak vyplývá z pozdějších změn uvedených pod č.273/2010 Sb. Vypouštění čištěných odpadních vod lze povolit jen výjimečně, na základě vyjádření osoby s odbornou způsobilostí, se zřetelem na jejich vliv na jakost podzemních vod, pokud není technicky nebo s ohledem na zájmy chráněné jinými právními předpisy možné jejich vypouštění do vod povrchových nebo do kanalizace pro veřejnou potřebu. Při povolování vypouštění stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty jejich množství a znečištění v souladu s Nařízením vlády č. 416/2010 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Znalost možností a případných rizik při vypouštění odpadních vod do půdního prostředí je nezbytnou podmínkou vlastní realizace.

Nařízení vlády č. 416/2010 Sb. určuje ukazatele přípustného znečištění vypouštěných odpadních vod do vod podzemních (tab. 1a a 1b) a kategorie certifikovaného výrobku určeného k čištění odpadních vod, ze kterých jsou čištěné odpadní vody vypouštěné do vod podzemních (tab. 2).

Tab. 1a Ukazatele a emisní standardy pro odpadní vody z jednotlivých staveb určených k bydlení a rekreaci

Kategorie ČOV (EO)	„m“1) v mg/l					„m“2) v KTJ/100cm3
	CHSKCr	BSK5	N-NH4+	NL	PCelk	Escherichia coli	Enterokoky
< 10	150	40	20	40	10	-	-
10 - 50	150	40	20	40	10	50 000	40 000
> 50	150	30	20	30	8	50 000	40 000

Pozn. m¹⁾ – nepřekročitelná hodnota v mg/l, m²⁾ – nepřekročitelná hodnota v KTJ/100 cm³

Tab. 1b. Ukazatele a emisní standardy pro čištěné odpadní vody vypouštěných z jednotlivých staveb poskytujících služby

„m“1) v mg/l					„m“2)
CHSKCr	BSK5	N-NH4+	NL	PCelk	Escherichia coli	Enterokoky
130	30	20	30	8	50 000	40 000

Tab.2 Kategorie certifikovaného výrobku určeného k čištění odpadních vod –minimální přípustné účinnosti čištění (%)

Kategorie výrobku	CHSKCr	BSK5	N-NH4+	NL	PCelk
Domovní čistírna odpad. vod-PZV	90	95	80	95	80

 

Povolení k vypouštění odpadních vod vsakováním podle Nařízení vlády č. 416/2010 Sb. obsahuje dobu trvání povolení, charakteristiku zdroje, způsob vypouštění, určení místa, maximální množství vypouštěných odpadních vod, emisní limity, místo a četnost odběru vzorků, způsob provádění, vyhodnocení a předávání výsledků rozborů. Vodoprávní úřad stanoví emisní limity až do výše emisních standardů uvedených v tab. 1a, b.

Čištění (předčištění) odpadních vod

Emisní limity zákonitě vyžadují předřazení odpovídajícího čištění, které zajistí dodržení stanovených emisních limitů, požadovaných pro vsakování odpadních vod. I u nejmenších producentů odpadních vod není možné se spokojit s předřazením běžných septiků, které nedosahují požadovanou účinnost, podrobnosti uvádějí Rozkošný-Kriška¬Šálek (2010). Tato zařízení je třeba doplnit o další stupeň čištění; navržené kombinace, využívající přírodní způsoby čištění, jsou následující:

• vícekomorový biologický septik zajištěný proti úniku kalu a dvoustupňový půdní filtr s upravenou náplní schopnou poutat fosfor;
• vícekomorový biologický septik zajištěný proti úniku kalu a vegetační kořenová čistírna druhé generace zajišťují požadovaný čisticí účinek při odstraňování amoniakálních sloučenin;
• vícekomorový biologický septik zajištěný proti úniku kalu, jednoduchý půdní filtr (nebo vegetační kořenová čistírna) a dočišťovací biologická nádrž s filtrační jednotkou zachycující biomasu.

Tomuto účelu vyhovují certifikované malé domovní čistírny, které docilují účinnosti uvedené v tab. 2. Řadu variantních řešení uvádějí Plotěný-Kriška-Šálek (2011) a v podhorských a horských oblastech Gál a Plotěný (2011).

Příprava návrhu a uspořádání vsakovacích zařízení

Při návrhu vsakovacích zařízení se vychází z výše uvedených požadavků a emisních limitů. Důležitou součástí přípravných prací je stanovení hydraulických vlastností půdního prostředí, do kterého budou vsakovány čištěné odpadní vody a hydrogeologický průzkum dané lokality.

Hydropedologický průzkum

Z hydraulických (hydropedologických) vlastností je nejdůležitější stanovení infiltrační (vsakovací) schopnosti půd, která se vyjádří jako množství vody vsáklé za časový interval nebo jako průběh vsakovací rychlosti na čase a přesné stanovení hydraulické vodivosti. Vsakovací schopnost se měří nejčastěji na povrchu půdy pomocí dvou souosých válců, zapuštěných do terénu (obr. 1a). Vnější válec zabezpečuje infiltraci vertikální a stranovou, vnitřní válec vertikální filtraci v jádru sledování; výsledky z něj se použijí k vlastnímu vyhodnocení. Hydraulická vodivost charakterizuje vlastnost porézního prostředí převádět vodu, závisí na fyzikálních vlastnostech filtračního prostředí a vlastnostech vody. Příklad laboratorního stanovení hydraulické vodivosti je znázorněn na obr. 1b.

Metody a způsoby stanovení fyzikálních vlastností půd, stanovení průběhu infiltrace a zjištění hydraulické vodivosti uvádějí Kutílek (1978), Matula et al. (1989), Šálek-Tlapák (2006), Kasprzak a Šálek (1974, 1998), Vališ a Šálek (1976), Velebný a Novák (1989) aj.

Hydrogeologický průzkum

Další důležitou součástí průzkumových prací je hydrogeologický průzkum, zaměřený na získání podkladů pro stanovení kapacity infiltračního území (lokality), tj. množství vody, které je možné bez dalších negativních vlivů infiltrovat do podzemních vod. Vychází se ze znalosti průběhu přítoku čištěných odpadních vod, srážkových a cizích vod, hloubky hladiny podzemní vody a její kolísání během roku i delších období, průběhu odběru vody výparem a vegetací, odtokem aj. Důležité je stanovení směru a průběhu (rychlosti) odtoku vody z infiltračního území. Podrobnosti uvádějí Matys-Ťavoda-Cuninka (1990), Pelikán (1986) aj.

Obr. 1a Souprava určená ke stanovení průběhu

Obr. 1b Stanovení hydraulické vodivosti vsaku do půdy v laboratorních podmínkách

Čisticí a dočišťovací procesy v půdním prostředí

Důležité je posouzení dočišťovacího účinku půdního prostředí, které ovlivňuje celá řada činitelů a okolností. Čistící procesy v půdním prostředí využívají samočisticí vlastnosti porézního filtračního půdního prostředí, jedná se o procesy fyzikální, fyzikálně-chemické, chemické a biologické. Stručná charakteristika čisticích procesů je uvedená v tab. 1.

Tab.1 Procesy čištění v půdním prostředí při filtraci předčištěných odpadních vod

Mechanizmy čištění v půdním prostředí	Vybrané složky (ukazatele)
	NL	KL	N	P	TK	OL	BV
a) Fyzikální procesy sedimentace filtrace	P P	N S	V V	V V	V V	S S	V S
b) Chemické procesy srážení adsorpce rozklad	V P	S P	N P V	P P N	P P N	S P	P
c) Biologické procesy bakteriální mechanismus rostlinný metabolismus příjem látek rostlinná adsorpce		P	P V P S	S V P S	N P S	P S V	S

Vysvětlivky: NL-nerozpustné látky, KL-koloidní látky, N-dusík, BV-bakterie a viry, TK-těžké kovy, OL-organické látky, P-fosfor
Mechanizmy čištění: P-primární, S-sekundární, V-vedlejší, N-nevýrazné

Z výzkumných šetření realizovaných v minulých letech vyplynuly následující závěry:

• maximum zachycených látek je ve svrchní části půdy -v ornici; největší poutání v půdě se dociluje u fosforečnanů, amoniaku, organické hmoty;
• čistící účinek úzce souvisí s podílem jílnatých částic, obsahem humusu a sorpčních vlastností půdního prostředí;
• při přetěžování středních a těžších půd odpadní vodou vznikají redukční pochody a snižuje se půdní reakce;
• prakticky ve všech případech dochází k vyplavování vápníku a hořčíku z půdy, nedostatečně jsou v půdě poutány sírany a chloridy;
• při filtraci odpadní vody půdním profilem dochází k intenzivnímu rozkladu organických látek, amonizačním a nitrifikačním pochodům. Dusičnany, pokud nejsou využity rostlinami, jsou z půdy srážkovou vodou vyplavovány do podzemních vod;
• důležitá je vazba jednotlivých forem fosforu, zejména na sloučeniny železa a stanovení sorpční kapacity půd;
• čistící účinek půdy je vyšší při malých dávkách a nízké intenzitě filtrace (zatěžování), nejlepší čistící účinek půdy se docílí při bodovém rozdělování odpadní vody.

Bližší podrobnosti jsou uvedené ve výzkumných zprávách a publikacích, které uvádějí Šálek (1970,1984,1996), Šálek a Malý (1980), Šálek a Starý (1990), Šálek a Kasprzak (1994).

Příklady uspořádání vsakovacích (infiltračních) zařízení
Zařízení zajišťující nerušený průběh infiltrace čištěných odpadních vod je možné rozdělit do následujících skupin:

• povrchová plošná infiltrační zařízení, která tvoří mělké zemní zdrže v počtu min. dvou až tří, s možností střídavého provozu, obvykle s travním porostem, využívajícím rozpuštěné nutrienty z odpadních vod, využívajícím část vody na evapotranspiraci, zjednodušené uspořádání je znázorněné na obr. 2.;
• různým způsobem tepelně izolované, kryté vsakovací (infiltrační) plochy, které umožňují nerušený provoz i v zimním období;
• kombinace mělce uloženého perforovaného rozdělovacího potrubí, určeného pro letní provoz s hlouběji uloženým perforovaným rozdělovacím potrubím, určeným pro provoz v zimním období, schéma uspořádání je znázorněné na obr. 3;
• soustavy infiltračních příkopů hloubky 0,6 m s okolní výsadbou rychlerostoucích dřevin s vysokou potřebou vody na evapotranspiraci, využívající značnou část nutrientů;
• infiltrační mokřady s vyššími mokřadními rostlinami (rákos, orobinec aj.), kde část vody infiltruje, část je využitá na evapotranspiraci;
• vsakovací studny doplněné vsakovacím perforovaným potrubím, určeným ke zvětšení kapacity zařízení;
• soustavy perforovaných vsakovacích podzemních potrubí s koncovým provzdušením, rozdělených do samostatně ovladatelných sekcí obr. 4;
• zařízení umožňující vypouštění čištěných odpadních vod do hlubokých vrtů aj.

V některých případech, bude nezbytné navrhovat vyrovnávací, resp. akumulační nádrž, které zajistí plynulý provoz.

Obr. 2 Jednoduchá vsakovací nádrž s travním porostem, určená pro rekreační zařízení s letním provozem zařízení

Obr. 3 Etážové uspořádání vsakovacího zařízení 1 - přívod OV, 2 - regulační šachtice, 3 - regulační přelivy, 4 - půdní profil, 5, 7 - perforované porubí s filtrem, 6 - těsnicí fólie, 8 - filtrační podloží, 9 - původní terén, 10 - regulační šachtice s přelivem odvádějící nevyužitou vodu do spodní etáže (pásma)

Obr. 4. Uspořádání vsakování s podpovrchovým rozvodem vody 1 - přívod OV, 2 - regulační šachtice, 3 - přívodní a rozdělovací potrubí, 4 - regulační přeliv, 5 - větrací a provzdušovací komínky, 6 - filtrační obsyp, 7 - travní porost

Rizika vsakování odpadních vod
Případná rizika vsakování odpadních vod jsou rozdělená do 13 skupin. Rizika kontaminace podzemních vod spočívají:

• v infiltraci dusičnanů půdním a horninovým prostředím;
• v bakteriální kontaminaci podzemních vod při filtraci čištěných, ale nedostatečně hygienizovaných odpadních vod a na silně propustných půdách (písky a štěrkopísky);
• ve výměně sodíku v sorpčním komplexu půdy a vyplavování vápníku a hořčíku;
• ve změně aerobního režimu v půdním prostředí na anaerobní;
• v nedostatečném poutání fosforečnanů po vyčerpání sorpčních možností.

K rizikovým vlastnostem filtračního prostředí patří:

• extrémně nízká propustnost těžkých jílovitých půd a jílů;
• změny hydraulické vodivosti (snížení) v důsledku kolmatace, zhutnění povrchu aj.

Případná rizika vlastního návrhu a uspořádání spočívají:

• v nepřesném stanovení kapacity infiltračního území a především prognózy jejího dlouhodobého vývoje a stanovení průběhu podzemního odtoku vody;
• v možnosti zamrzání povrchových a mělce uložených podpovrchových infiltračních zařízení v zimním období a s tím spojenou problematickou infiltrací za záporných teplot;
• v nedostatečné tepelné izolaci infiltračních zařízení. S nutností minimalizace negativních vlivů se nejčastěji setkáme při provozu infiltračních zařízení v zimním období a s různými příčinami souvisejícími s ucpáváním perforovaných rozdělovacích potrubí a kolmatací filtračního prostředí, s minimalizací úniku suspendovaných částic, s rovnoměrným rozdělováním vody, nepřetěžování filtračního prostředí, v pravidelné údržbě a čištění přívodního a zejména rozdělovacího potrubí, kypření povrchu a celkové údržbě filtračních polí aj.

Závěr

Vsakování čištěných odpadních vod je třeba chápat spíše jako výjimečné opatření, které se použije v případech, kdy nelze odpadní vody jinak odvést, resp. využít. V referátu jsou naznačené možnosti aplikace a velmi stručně i rizika, která podrobně budou podrobněji zveřejněná v nejbližší době v časopise Vodní hospodářství.

Použitá a doporučená literatura
Císlerová, M.: Inženýrská hydropedologie. Praha: ES ČVUT, 1989, 156 s.
Gál, R., Plotěný,K.: Příklady high-tech ČOV pro horské hotely a turistické objekty. Listy CzWA, 2011, č. 5, s. 353-355
Kasprzak, K., Šálek, J.: Využití testovacích metod na stanovení difúzního znečištění, In: Kvalita vod 98´, Luhačovice: IAWQ, 1998, s. 35 – 41
Kriška Dunajský, M.: Výzkum vlastností filtračních materiálů pro zemní filtry a vegetační čistírny. Disertační práce. Brno: ÚVHK FAST VUT, 2011. 140 s., příl. 104 s.
Kutílek, M.: Vodohospodářská pedologie, Praha: SNTL, 1978, 295 s.
Matula, S., Semotán, J., Veselá, J. Hydropedologie - praktikum, Praha: ČVUT, 1989, 144 s.
Matys, M., Ťavoda, O., Cuninka, M. Polné skúšky zemín. Bratislava: Alfa, 1990, 303 s.
Pelikán, V. et al. Hydrogeologická měření. Praha: SNTL, 1988, 219 s.
Plotěný, K.,Kriška, M., Šálek, J.: Krkonoše – workshop. Listy CzWA, 2011, č. 5, s. 351-353
Rozkošný, M., Kriška, M., Šálek, J.: Možnosti využití přírodních způsobů čištění odpadních vod a posouzení vlivu předčištění. Vodní hospodářství, 2010, č.5, s.116 až 121,
Šálek, J., Malý, M.: Výzkum čisticího účinku půdy a kolmace půdního profilu při filtraci odpadních vod a kalů. Brno: Výzkumná zpráva FAST VUT,1980, 78 s.
Šálek, J., Starý, M.: Změna kvality vody při filtraci agropedosférou.(Závěrečná výzkumná zpráva). Brno: FAST VUT, 1990, 176 s.
Šálek, J., Žáková, Z., Hrnčíř, P.: Přírodní čištění a využívání vody. Brno: ERA, 2008, 115 s.
Šálek, J., Kriška, M.: Rizika vypouštění (infiltrace) čištěných odpadních vod do podzemních vod. (v tisku), Vodní hospodářství.
Vališ, S., Šálek, J.: Hydropedologické praktikum, Brno: ES VUT , 1976, 183 s.
Velebný, V., Novák, V.: Hydropedológia. Bratislava: SVŠT, 1989, s.

prof. Ing. Jan Šálek, CSc
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

NA JIHOČESKÉ UNIVERZITĚ VYRŮSTÁ VÝZKUMNÉ A ŠKOLÍCÍ CENTRUM V OBLASTI RYBÁŘSTVÍ A OCHRANY VOD
Martin Kocour

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (JU) je veřejná vysoká škola univerzitního typu. Vznikla v roce 1991 zákonem ČNR č. 314/1991 Sb. K silným stránkám univerzity patří věda a výzkum, oblast celoživotního vzdělávání a schopnost orientace školy na regionální problematiku. Svojí činností univerzita ale regionální význam přesahuje. V dnešní době tvoří univerzitu osm fakult a jeden vysokoškolský ústav. Nejmladší součástí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích je Fakulta rybářství a ochrany vod se sídlem ve Vodňanech (FROV). Této fakultě se podařilo díky úsilí všech jejích pracovníků, v čele s děkanem prof. Ing. Otomarem Linhartem, DrSc., získat finanční prostředky z operačních programů, které ji umožní vybudovat moderní výzkumné a školící centrum v oblasti rybářství a ochrany vod.

V následujících řádcích se Vám pokusíme Fakultu rybářství a ochrany vod blíže představit a seznámíme Vás se záměry fakulty na vybudování výzkumného a školícího střediska v oblasti rybářství a ochrany vod, který, jak doufáme, přesáhne svým významem a činností nejen jihočeský region, ale i hranice naší republiky.

Jihočeská univerzita v Český Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod (FROV JU) Fakulta rybářství a ochrany vod, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byla založena k 1. 9. 2009 a tvoří ji Výzkumný ústav rybářskýa hydrobiologický ve Vodňanech (VÚRH) a Ústav akvakultury v Českých Budějovicích (ÚA). Od 1.8.2010 bylo na fakultě zřízeno Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz a od 1.1.2012 se součástí fakulty staly i Škola komplexních systémů v Nových Hradech a rovněž Mezinárodní environmentální vzdělávací, poradenské a informační středisko ochrany vod Vodňany (MEVPIS). V oblasti rybářství a ochrany vod patří FROV JU mezi nejkomplexnější pracoviště v Evropě s bakalářským, magisterským a doktorským studiem, badatelským a aplikovaným výzkumem, s habilitačními a profesorskými právy. V současnosti na fakultě studuje 223 studentů v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu Zootechnika, oboru Rybářství, a to v prezenční či kombinované formě studia. Bakalářský obor je vyučován v českém jazyce, doktorský obor je možné studovat v českém i v anglickém jazyce. V navazujícím magisterském programu je vedle českého oboru Rybářství možné studovat i obor Aquaculture vyučovaný v jazyce anglickém. Fakulta nově získala akreditaci k výuce bakalářského oboru Ochrana vod a dále budeme ve spolupráci s Ekonomickou fakultou JU a Fakultou strojní ČVUT usilovat o akreditaci oboru Komplexní systémy v přírodních vědách, inženýrství a ekonomii v navazujícím magisterském a doktorském stupni studia. Celkový počet zaměstnanců fakulty se blíží ke stovce.

Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický (VÚRH)
Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický byl založen v Praze roku 1921. V roce 1953 byl přestěhován do jihočeských Vodňan, od roku 1996 se stal součástí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako samostatný vysokoškolský ústav a od 1. 9. 2009 tvoří součást Fakulty rybářství a ochrany vod. Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický je největším pracovištěm zaměřeným na badatelský a především aplikovaný výzkum v oblasti rybářství v České republice a zabývá se rovněž vodní toxikologií a ochranou vod. Má k dispozici rybniční hospodářství, účelový říční rybářský revír, recirkulační systémy, akvarijní místnosti a specializované laboratoře pro výzkum reprodukce, genetiky a šlechtění ryb, intenzivní chov ryb a raků, studium toxicity látek na vodní organismy a vlivu látek ve vodách obsažených na vodní organismy. Současným ředitelem VÚRH je doc. Ing. Pavel Kozák, Ph.D.

Ústav akvakultury (ÚA)
Ústav akvakultury v Českých Budějovicích, pod vedením ředitele Ing. Pavla Vejsady, Ph.D., vznikl oddělením části katedry Rybářství a myslivosti Zemědělské fakulty JU. Tento ústav zabezpečuje ve svých prostorách především výuku studentů bakalářských a navazujících magisterských studijních programů na fakultě. V oblasti výzkumu se zaměřuje na hodnocení ekologické stability toků a nádrží, monitoring biologické rozmanitosti v tocích, migraci ryb a jejich ochranu, hydrobiologii a limnologii, výživu ryb v rybniční akvakultuře, hodnocení kvality rybího masa, stanovení senzorických a texturních vlastností rybí svaloviny. Ústav akvakultury v Českých Budějovicích bude od roku 2013 disponovat zcela novými výukovými prostory (obr. 1).

Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz (CENAKVA)
Cílem projektu je vybudování špičkového regionálního výzkumného a vývojového (VaV) centra s mezinárodním dosahem, zejména ve středoevropském prostoru, které se bude specializovat na oblast akvakultury a biodiverzity hydrocenóz a posílení základního, aplikovaného a technologického výzkumu v rybářství včetně vzdělání. Projekt CENAKVA je financován z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace MŠMT v rámci prioritní osy, zaměřené na budování regionálních VaV center s termínem realizace od srpna 2010 do konce roku 2013. Ředitelem centra je prof. Ing. Otomar Linhart, DrSc.

Rozpočet projektu CENAKVA:

Celková hodnota projektu	350 884 956 Kč
Přípěvky celkem	273 415 165 Kč
Příspěvek ze strukturálních fondů EU	232 402 890,25 Kč
Příspěvek ze státního rozpočtu ČR	41 012 274,75 Kč

 

Součástí projektu je rekonstrukce stávajících a výstavba nových budov (obr. 2, 3, 4), které budou vybaveny unikátním zařízením a přístrojovým vybavením umožňujícím špičkový výzkum vytvářejícím stimulující podmínky pro výzkumné pracovníky.

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

Obr. 4

Obr. 5

Motto projektu je:
Chceme být nejlepším středoevropským výzkumným centrem zaměřeným na rybářství a ochranu vod.

CENAKVA se soustředí do šesti prioritních oblastí výzkumu:

1. Kvalita rybího masa.
   Hlavním cílem výzkumného programu je zlepšení kvality masa ryb zvýšením obsahu omega 3 mastných kyselin a dalších pozitivních látek, jež mají zcela zásadní význam zejména v prevenci kardiovaskulárních a dalších civilizačních chorob.
   Výstupem programu bude technologie produkce masa ryb, především kapra, s lepšími dietetickými účinky na lidské zdraví. Předmětem bude i servisní stanovení kvalitativních ukazatelů vzorků masa.
2. Technologie produkce kaviáru. Cílem výzkumného programu je zavedení inovace technologie výroby kaviáru chovem celosamičích populací jeseterovitých ryb v rybnících i v recirkulačních systémech, při zachování genetické diverzity stávajících chovaných druhů. Výstupem programu bude technologie produkce rychleji rostoucích populací jeseterů s vyšším přežitím v recirkulačních systémech. Předmětem bude i prodej geneticky charakterizovaných rodičovských populací jeseterů se servisním stanovením molekulárně-genetického profilu kaviáru od producentů.
3. Inovace intenzivních metod produkce hospodářsky a sportovně významných druhů ryb. Cílem výzkumu jsou inovace intenzivní produkce hospodářsky významných druhů ryb a produkce kvalitního násadového materiálu ryb určeného pro zarybnění volných vod. Výstupem budou technologické postupy zajišťující rychle rostoucí populace hospodářsky významných druhů ryb. U produkce ryb vysazovaných do volných vod bude technologie chovu s využitím moderních molekulárních metod zajišťovat vysokou biologicko-genetickou kvalitu ryb. Jedním z výsledků bude i prodej rodičovských populací ryb.
4. Vývoj a inovace systémů kontinuálního monitoringu kvality vody využívajících ryby a raky jako bioindikátory s inovativními postupy v rámci managementu vodárenských nádrží. Hlavním cílem je vývoj a inovace systémů kontinuálního monitoringu kvality vody využívajících ryby a raky (obr. 5) jako bioindikátory s důrazem na jejich maximální vypovídací schopnost, spolehlivost, nenáročnost obsluhy a efektivitu. Výstupem programu budou návrhy technologické kontroly kvality a bezpečnosti pitné a užitkové vody s využitím ryb a raků jako klíčových bioindikátorů a dalších sofistikovaných kontrolních mechanismů.
5. Inovace sledování výskytu cizorodých látek v životním prostředí, hodnocení vlivu na exponované organismy a možnosti jejich eliminace v čistírenských procesech. Cílem je inovace a zefektivnění postupů zaměřených na detekci sloučenin kontaminujících životní prostředí a hodnocení účinků „nových“ kontaminantů na exponované organismy. Důležitými výstupy projektu budou nové analytické postupy a software, toxikologické databáze a podklady pro vývoj nových čistírenských technologií.
6. Budování a využití systematické základny znalostí pro vývoj experimentálních technik. Cílem je implementace nejnovějších trendů v oblasti potravinářských výrobků z hlediska jejich analýzy a vyhodnocování a vytváření nových standardů v této oblasti. Výstupem budou nástroje pro analýzu a vyhodnocování kvalitativních ukazatelů, které spolu s databázovými nástroji a bází znalostí umožní výrobcům prezentovat jejich výrobky jako kvalitnější a bezpečnější. Přístup a možnost se podílet na vytváření standardů bude českým výrobcům zajišťovat konkurenční výhodu.

Mezinárodní environmentální vzdělávací, poradenské a informační středisko ochrany vod Vodňany (MEVPIS)
Schválení žádosti o vybudování mezinárodního environmentálního vzdělávacího, poradenského a informačního střediska ochrany vod ve Vodňanech je dalším významným rozvojovým úspěchem fakulty. Projekt byl podpořenz Operačního programu Životního prostředí v rámci 7. prioritní osy Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu. Globálním cílem projektu je ochrana a zlepšování kvality životního prostředí a udržitelného rozvoje prostřednictvím environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, zvýšením environmentální vzdělanosti a informovanosti veřejnosti v oblasti vodního prostředí a ochrany vod. V rámci projektu dojde k rekonstrukci prostor bývalého Wölflova mlýna FROV JU (obr. 6). Středisko plánuje pořádat 25-30 akcí ročně pro 700-1000 osob z řad široké veřejnosti, školní mládeže, státní správy, vodohospodářů a rybářů. Středisko by mělo vyrůst do roku 2013.

Rozpočet na realizaci projektu vzdělávacího střediska:

Celkové náklady	53 509 393 Kč
Příspěvek z Evropské unie a státního rozpočtu ČR	43 373 678 Kč

 

Centrum výzkumu (CENAKVA), středisko výchovy a další plánovaná výstavba nás jako fakultu posunou na vyšší úroveň v možnostech výzkumu, vzdělávání a komunikace. Budeme srovnatelně vybaveným pracovištěm v oblasti rybářství a ochrany vod jako jsou ta v USA, Francii, Německu či Japonsku. Nyní bude jen na nás, abychom byli schopni nové infrastruktury co nejefektivněji využít.

Kontakt: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Fakulta rybářství a ochrany vod, Zátiší 728/II, 389 25 Vodňany, www.frov.jcu.cz; www.cenakva.cz

Ing. Martin Kocour, Ph. D.
Proděkan FROV Jihočeské univerzity
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

NOVÉ STUDIJNÍ ZAMĚŘENÍ NA VODŇANSKÉ RYBÁŘSKÉ ŠKOLE
Karel Dubský

Střední rybářská škola Vodňany oslavila minulý rok 90 let své existence. Za tuto dobu se stala pojmem nejen mezi českými rybáři, protože tuto školu absolvovaly stovky studentů ze Slovenska, ale i několik desítek absolventů z dalších středoevropských zemí. Ale časy se mění, a tak ani v této škole není možné žít ze setrvačnosti.

V současné době škola nabízí čtyřleté maturitní studium obor Rybářství. V rámci tohoto oboru je však nově možné studovat dvě studijní zaměření, a to Chov ryb a Vodní stavby v rybářství. Zaměření Chov ryb představuje tradiční formu studia, která se formovala po celou dobu existence školy. Odborné učivo má výrazně přírodovědný charakter. Důraz je kladen na chemii, biologii, hydrobiologii, ichtyologii a samozřejmě na předměty, které se zabývají technologiemi chovu ryb v rybnících i ve specializovaných farmách.

Výuka nového studijního zaměření Vodní stavbyv rybářství byla zahájena v září 2011. Škola tak vůbec poprvé ve své historii otevřela dvě třídy v jednom ročníku. Cílem rozšíření výuky o nové studijní zaměření bylo vyplnit „díru“ v nabídce vzdělávacích institucí o svébytný studijní program, který v sobě bude kombinovat prvky přírodovědného i technického vzdělání. Základ je tedy podobný jako u výše popsaného zaměření, ale současné pojetí tvorby školních vzdělávacích programů umožňuje jednotlivé předměty utlumit nebo posilovat, a pro speciální odborné učivo lze využít tzv. disponibilní hodiny. V praxi to tedy vypadá tak, že žáci nového zaměření mají méně biologie, chemie, hydrobiologie a větší prostor je věnován například fyzice, hydraulice, hydrochemii apod.

Odborné učivo nového studijního zaměření tvoří jednak předměty průpravné (odborné kreslení, geodézie, stavební materiály a konstrukce, konstrukční cvičení) a jednak předměty vytvářející odbornou profilaci studia. A právě koncept těchto předmětů má za cíl vytvořit u nás ojedinělý vzdělávací program, který bude do větší hloubky zaměřen na vodní stavby související s rybářstvím. Studenti školy se oproti absolventům stavební průmyslovky budou více orientovat v problematice chovu ryb, biologie vodního prostředí, hydrobiologie a hydrochemie.

Nyní blíže k náplni nové specializace. Všechny dále pojednané oblasti učiva budou vyučovány jako samostatné odborné předměty. Tak bude pozornost věnována problematice okrasných nádrží. V českých zahradách jsou zahradní jezírka významným fenoménem. Cílem výuky bude, aby absolventi byli schopni navrhovat různé typy zahradních nádrží a provádět jejich údržbu formou servisní služby. Další oblastí učiva bude oblast recirkulací v chovech ryb. Ty se u nás zatím vyučují spíše z pohledu technologie chovu ryb. Cílem výuky bude žáky vzdělávat a orientovat tak, aby byli schopni takové objekty navrhovat, či v nich působit jako technický personál. Další vzdělávací oblastí budou revitalizační a rekultivační opatření v krajině, především revitalizace malých vodních nádrží a malých toků a rekultivace prováděné například vytvářením umělých vodních ploch. Samostatnou disciplínou budou protipovodňová opatření. V hlavním odborném předmětu vodní stavby bude výuka orientována na rybníky a vodní nádrže, na jejich budování, obnovu i údržbu. Samozřejmě budou probrány také stavby na tocích, čištění odpadních vod, kanalizační sítě a úprava a rozvody pitné vody. Zapomenuto nebude ani na právní problematiku, jako je povolování staveb, vodoprávní řízení, zpracování manipulačních a provozních řádů vodních děl, či ustanovení vodního zákona.

Personální zajištění výuky v této škole předpokládá po úplném rozjezdu nové specializace působení odborníka s odpovídajícím vzděláním stavebního zaměření na plný úvazek. Zatím je odborná výuka plně zajištěna za pomoci externisty z praxe. S dalšími odborníky již škola předběžně jejich budoucí působení projednala. Pokud jde o zázemí, má škola všechny učebny i laboratoře vybavené multimediální technikou. A protože odpadlo dříve nutné stěhování tříd, má škola i volné kapacity potřebné pro náběh nového studia. Bude však potřebné zřídit novou učebnu vodních staveb. Místo pro ni je vytvořeno v suterénu školy a do provozu by měla být otevřena v září roku 2012. Samostatnou otázkou zůstává pojetí praxí, které budou dost odlišné od zaměření Chov ryb. Škola v současné době navazuje kontakty s firmami, které se zabývají realizací vodních staveb a uvítá případné další kontakty se zájemci o budoucí spolupráci.

Pokud jde o možnost pokračovat ve vysokoškolském studiu, nabízí se řada možností, zejména na Fakultě rybářství a ochrany vod při Jihočeské univerzitě, nebo na Vyšší odborné škole vodního hospodářství a ekologie ve Vodňanech.

Střední rybářská škola Vodňany se pustila do nelehkého úkolu, především proto, že se nacházíme v období, kdy základní školy opouští nejslabší populační ročníky. Navíc na propagaci nového studijního zaměření bylo poměrně málo času. Přesto vedení školy zájem o nové studium příjemně překvapil. Zajímavostí je i zvýšený zájem dívek o studium Střední rybářské školy ve Vodňanech. Do prvních ročníků jich nastoupilo šest, což je rekordní počet v historii školy. Věříme, že zájem o toto studium bude trvat i v následujících letech a dvě specializace ve vodňanské rybářské škole se stanou samozřejmostí.

 

Ing. Karel Dubský
ředitel Střední rybářské školy Vodňany
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

REKONSTRUKCE ČOV MLADÁ VOŽICE
Kateřina Tebichová
ČIŠTĚNÍ ODPADNÍCH VOD V PRŮBĚHU REKONSTRUKCE ČOV PROVIZORNÍM SBR SYSTÉMEM
Původní složení technologie ČOV:

• ČOV typu SIGMA PREFA 3000 (1993)
• hrubé předčištění: česle, lapák písku
• první stupeň rotační diskové kontaktory ve dvoustupňovém uspořádání a druhý stupeň nízkozatěžovaná oběhová aktivační nádrž – pouze výměna aeračních elementů
• zahuštění přebytečného kalu a jeho dostabilizace v samostatných nádržích
• odvoz kalu na AČOV Tábor k odvodnění

Rekonstrukce této ČOV spočívala v:

• modernizaci hrubého předčištění
• zbourání původní linky biologického čištění
• na jejím místě postavení nové linky (denitrifikace, nitrifikace, dosazovací nádrž)
• instalaci odvodňovacího zařízení a zařízení na srážení fosforu
• oprava kalových nádrží

Investor-příjemce dotace: Město Mladá Vožice Projektant ČOV: Ing. Josef Smola, projektový a inženýrský atelier, Praha
Dodavatel stavby: CGM CZECH a.s. Praha
Dodavatel technologie: ENVI-PUR, s.r.o.
Provozovatel: ČEVAK a.s., Severní 8/2264, 370 10 České Budějovice

I v období rekonstrukce však bylo nutno zajistit dostatečně účinné čištění odpadních vod z města Mladá Vožice. Od začátku stavby rekonstrukce tj. července do září 2009 probíhaly přípravné stavební práce a přestavba prvků hrubého předčištění, tj. činnosti, které ještě neměly zásadní vliv na způsob a účinnost čištění odpadních vod a čištění probíhalo ještě ve staré biologické lince.

V září a říjnu 2009 již probíhala přestavba kalových nádrží na nádrže náhradního způsobu čištění. U těchto nádrží byly sanovány stěny a po celém dně byly vystrojeny novými elementy pro jemnobublinnou aeraci k zajištění dodávky potřebného množství vzduchu vyžadovaného pro klasický biologický způsob čištění odpadních vod aktivovaným kalem (viz obr. č. 1).

Obr. 1.
Obr. 2.

V těsné blízkosti nádrží byly umístěny 2 nová dmychadla (viz obr. č. 2). Na konci října bylo provedeno přečerpání části aktivovaného kalu z nitrifikační nádrže původní ČOV do těchto náhradních nádrží a zahájen proces čištění tzv. SBR systémem. Následně bylo ještě provedeno zaočkování kalem z AČOV Tábor.

Čerpání odpadních vod po dobu rekonstrukce objektu hrubého předčištění bylo zajištěno provizorně z čerpací šachty umístěné před nově budovaným lapákem štěrku přímo do náhradních nádrží kde probíhal vlastní biologický proces čištění.

Celý cyklus čištění SBR systémem byl rozdělen na 3 fáze biologického procesu, které probíhaly střídavě v obou nádržích:

• 1. fáze -načerpání surových odpadních vod se současným provzdušňováním nádrže
• 2. fáze - sedimentace kalu ke dnu nádrže
• 3. fáze - odčerpání odsazené vyčištěné vody do recipientu

V první nádrži probíhala 1. fáze a po stejnou dobu probíhala ve druhé nádrži 2. fáze a následně 3. fáze. Po uplynutí celého cyklu se funkce nádrží vyměnila.

Systém čištění byl v té době založen na kombinaci automatického řízení a ruční obsluhy. Automatický systém hlídal pomocí plovákových spínačů chod jak nátokového čerpadla (plovákový spínač umístěný v čerpací šachtě), tak čerpadel odčerpávajících vyčištěnou odpadní vodu (plováky umístěné v obou nádržích biologického čištění). Automatický systém informoval obsluhu pomocí světelné signalizace o aktuálních fázích v obou nádržích. Dosažením maximální hladiny došlo k vypnutí nátokového čerpadla, dosažením minimální hladiny došlo k vypnutí čerpadla vyčištěné vody. Automaticky byl též nastaven časový režim provzdušňování nádrží – ten bylo potřeba korigovat podle aktuálního obsahu rozp. kyslíku a koncentrace kalu v nádržích. Obsluha ČOV ručně přepínala ventily na nátoku do obou nádrží.

Zprovozněním objektu hrubého předčištění (osazení zařízení ROTAMAT HUBER) a zejména čerpací stanice na konci prosince 2009 se systém obsluhy zjednodušil. Každá náhradní nádrž byla od té doby plněna samostatným čerpadlem a začala tak pracovat jako samostatná jednotka, přičemž byl ale stále zachován 3-fázový systém čištění. Tento způsob provozu ČOV trval prakticky až do zprovoznění nové linky ČOV, tj. do konce června 2010. Mezitím postupně probíhala výstavba nové linky biologického čištění, která zahrnuje vertikální lapák písku, denitrifikační nádrž, nitrifikační nádrž a dosazovací nádrž vystrojenou systémem LEOPOLD na sběr kalu ze dna a plovoucích nečistot z hladiny. V této době proběhlo též vybavení jedné z původních garáží v provozní budově zařízením na odvodňování kalu VANEX 8 včetně zařízení na rozpouštění flokulantu a instalace dvouplášťového zásobníku na síran železitý na zpevněné ploše u budovy hrubého předčištění.

Vprůběhu tohoto způsobu čištění byly častěji odebírány vzorky kalu v náhradních nádržích, na místě měřeno množství rozpuštěného kyslíku a teplota a laboratorními rozbory bylo sledováno, jak se postupně zvyšovala koncentrace aktivovaného kalu v obou nádržích (v konečné fázi až na 5 g/l veškerých látek), kyslíku však bylo v nádržích stále dostatek, tak nebylo třeba kal ze systému odvážet. Na začátku zimy se jednalo ještě o jemně dispergovaný kal, rychle se však vločky aktivního kalu zvětšovaly, kal měl pak velice vysokou sedimentační rychlost a doba fáze sedimentace se tak mohla zkrátit.

Na konci května 2010 bylo již vrámci rekonstrukce třeba přesunout dmychadla na jejich definitivní místo do dmychárny a postupně je připojit. Proto bylo pro provzdušňování náhradních nádrží připojeno pouze malé vzduchové čerpadlo, které v rekonstruované ČOV slouží pro provzdušnění/promíchání kalu v kalových nádržích), což způsobilo úbytek množství rozp. kyslíku v systému. Zároveň však došlo k zajímavému jevu a to ke zdánlivému snížení koncentrace kalu v nádržích: kal se však „neztratil“, jen se těžší (zmineralizovaný) podíl kalu usadil mezi provzdušňovací elementy, protože jej toto slabší dmychadlo již neudrželo ve vznosu.

V průběhu náhradního způsobu čištění bylo třeba vyřešit několik technických problémů, např.: výpadky jističe

Tabulka č. 1: výsledky vzorků odtoku během rekonstrukce: u dmychadel (instalací přídavných ventilů na vzduchových potrubích), špatná funkce plováků hlídajících hladinu (instalací ochranných krytů), zamrzání přívodního provizorního potrubí a ventilů (instalací izolace). Tyto problémy byly operativně a průběžně řešeny s dodavatelem technologie firmou ENVI-PUR, spol. s r.o.

Po celou dobu rekonstrukce ČOV byly též odebírány vzorky na přítoku a odtoku z ČOV a vyhodnocovala se z nich účinnost čištění. Pro období výstavby bylo vydáno povolení k vypouštění odpadních vod s mírnějšími limity pro BSK5, CHSKcr a NL. Provoz potvrdil předpoklad, že tento systém neumožní dostatečně účinně odstraňovat znečištění na bázi dusíku a fosforu. Zhoršená účinnost odstraňování organického znečištění byla pozorována v lednu, kdy byla v nádržích naměřena extrémně nízká teplota aktivační směsi (3 – 4 ºC) a dále v červnu, kdy už byl systém provzdušňován pouze malým dmychadlem.

Po celou dobu však byly dodrženy limity z platného rozhodnutí vodohospodářského orgánu vydaného na období rekonstrukce.

Tabulka č. 1: výsledky vzorků odtoku během rekonstrukce:

Obr. č.3: Lapák písku vnořený do denitrifikace (vybavené míchadlem a provzdušňovacími elementy)

Obr.č. 4: Vystrojení nitrifikace provzdušňovacími elementy Rehau Raubixion Plus

Obr. č. 5: Dosazovací nádrž a systém Leopold na sběr plovoucích látek z hladiny a kalu ze dna

Obr.č. 6: Zařízení na odvodňování kalu VANEX GORO 8 u místěné v bývalé garáži

PRŮBĚH ZKUŠEBNÍHO PROVOZU

Během ročního zkušebního provozu byla úspěšně prověřena činnost všech zařízení a během něj se nevyskytly žádné závažné nedostatky, které by negativně ovlivnily kvalitu vypouštěných odpadních vod. Objevily se jen menší závady, které byly ještě v průběhu zkušebního provozu odstraněny:

• Při zvýšeném nátoku odpadních vod na ČOV docházelo k vyplavování shrabků do čerpací stanice a následně do ČOV. Řešení: do prostoru vedle tělesa Huber Rotamat Ro9 byla osazena plastová přepážka a původní ručně stírané hrubé česle byly nahrazeny jemnějšími česličkami.
• Na Parshalově žlabu na odtoku z ČOV prosakovala voda betonových tělesem žlabu. Řešení: Netěsnosti betonu byly úspěšně odstraněny injektáží.
• Vlivem velkého převýšení hladin: (odtok z dosazovací nádrže-měrný žlab) pulzovala voda v Parshalově žlabu na odtoku z ČOV a to ovlivňovalo měření množství vod
• v říjnu 2010 bylo na podnět ČIŽP provedeno kontrolní měření množství odtoku firmou DHI a.s. Praha. Výsledkem bylo doporučení k úpravě nátokového potrubí do měrného žlabu. Řešení: mezi odtok z dosazovací nádrže a měrný žlab byla umístěna šachta s volnou hladinou s přepážkami pro uklidnění toku a hladiny odtékající vody
• Vzhledem k relativně malému množství shrabků dochází v zařízení Rotamat Ro9 vlivem delší doby zdržení k zasychání shrabků a jejich obtížnějšímu vyhrnování do kontejneru na shrabky – výrobce doporučil dodatečné prodloužení šroubovice o další 2 díly ke zkrácení akumulačního prostoru pro shrabky.

Po celou dobu zkušebního období byly naměřené výsledky odtoku v souladu s platným vodohospodářským rozhodnutím. Na počátku zkušebního provozu byly pozorovány mírně vyšší hodnoty celkového fosforu, ale jakmile se začal dávkovat síran železitý, byl znatelný výrazný pokles hodnot. Mírně zvýšené hodnoty amoniakálního dusíku pak byly pozorovány v zimním období, což bylo způsobeno teplotou aktivační směsi výrazně nižší, než je 12 ºC.

Tabulka č. 2: výsledky vzorků odtoku během zkušebního provozu:

Dále byly odebírány vzorky přitékající odpadní vody, vzorky aktivního kalu, odvodněného kalu i filtrátu. Sušina stabilizovaného odvodněného kalu se pohybovala v rozmezí 18-24 %.

Závěr

• Shrnutí finanční náročnosti projektu:
  Celkové náklady včetně DPH - 23.743.622 Kč
  Celková podpora OP ŽP - 13.665.589 Kč
  Vratka DPH - 3.682.983 Kč
  Spoluúčast města Mladá Vožice - 6.395.050 Kč
  Spoluúčast města byla rozložena do 3 rozpočtů města, takže po celé volební období nebyly zastaveny ani omezeny další rozvojové projekty města a zejména mohlo být realizováno mnoho dalších projektů spolufinancovaných z fondů EU a kofinancovaných městem Mladá Vožice.
• Celé martyrium okolo dotačních prostředků stálo za konečný výsledek, kterým je nová moderní čistírna.
• Po celou dobu rekonstrukce ČOV byla zajištěna účinnost čištění odpadních vod v souladu s vydaným povolením k vypouštění.
• V červenci 2010 byla stavba rekonstrukce kompletně dokončena a předána do ročního zkušebního provozu.
• Zkušební provoz úspěšně prověřil všechna zařízení ČOV a potvrdil splnění dotačních podmínek i plnění limitů pro vypouštění odpadních vod.
• V červenci 2011 byl vydán kolaudační souhlas staveb vodního díla ČOV Mladá Vožice pro 2750 EO a tato ČOV byla uvedena do trvalého provozu

Ing. Kateřina Tebichová, ČEVAK a.s.
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

KARTÁČOVÉ RYBÍ PŘECHODY
Jiří Vait, Milan Hladík

Vodní toky jsou již od středověku utvářeny lidskou činností. Se stále rostoucím využitím celé krajiny byl nový prostor často získáván na úkor údolních niv i vlastních koryt vodních toků. Vodní toky byly napřimovány a fragmentovány celou řadou příčných překážek, které byly budovány z důvodů využití energetického potenciálu vody, pro zajištění odběrů vod, stabilizace koryta apod. Trend ryze technických úprav vodních toků vrcholil zejména ve druhé polovině 20. století.

V souvislosti s procesem plánování v oblasti vod bylo provedeno hodnocení ekologického stavu vodních útvarů. Jako jeden z nejvýznamnějších faktorů negativně ovlivňujících ekologický stav vod byly vyhodnoceny právě morfologické změny koryt vodních toků a příčné překážky.

Pro většinu vodních živočichů platí, že jejich životní cyklus a vývoj je založen na možnosti migrace. Většina druhů živočichů osidlující vodní toky před rozmnožováním migruje proti proudu, aby jednak nalezly vhodné podmínky pro vlastní rozmnožování a pro vývoj svých juvenilních stádií a také aby každoročně osídlily všechny volné habitaty v rámci podélného profilu vodního toku. Například většina druhů vodního hmyzu po vylíhnutí letí proti proudu, mlži umisťují své parazitické larvy na žábry ryb právě před obdobím třecí migrace, ryby instinktivně migrují před třením proti proudu. Některé na vzdálenosti stovek metrů, některé v řádech kilometrů a některé i stovky kilometrů. Pokud se zaměříme na ryby, nejedná se pouze o známé migrace rozmnožovací, ale i o migrace související s vyhledáváním potravy, přečkáváním nepříznivých podmínek, hledání úkrytů před rybožravými predátory apod. Příčné překážky způsobují fragmentaci vodních toků, omezují nebo zcela znemožňují migraci a izolují tak jednotlivé rybí populace, současně mění i průtokové poměry, teplotní režim vody apod. Tím dochází k negativním změnám v druhovém spektru ryb i dalších druhů vodních živočichů, některé druhy ryb by bez umělého vysazování z celých povodí úplně vymizely, populace jiných jsou silně oslabené.

Na tocích ve správě státního podniku Povodí Vltavy se nachází více než 1100 jezů, dalšími migračními překážkami jsou stabilizační stupně, hráze rybníků apod. Většina těchto překážek plní své funkce – slouží k využití energetického potenciálu, zajišťují odběry vod nebo jiná nakládání s vodami, stabilizují podélný profil vodního toku. Pro zajištění migrační prostupnosti tedy nelze očekávat odstraňování příčných překážek ve velkém rozsahu. Migrační prostupnost je a nadále bude zajišťována především prostřednictvím rybích přechodů (RP).

O jednotlivých typech rybích přechodů a jejich doporučených parametrech podrobně pojednává odvětvová technická norma vodního hospodářství TNV 75 2321 – Zprůchodňování migračních bariér rybími přechody. Tento příspěvek je zaměřen na prezentaci relativně nového typu – kartáčového rybího přechodu.

Kartáčový rybí přechod je v normě zařazen mezi technické-žlabové typy rybích přechodů. Základem kartáčového rybího přechodu jsou plastové desky s předvrtanými otvory, do kterých jsou vkládány svazky pružných polyetylenových prutů s oválným průřezem o délce 40-60 cm. Jednotlivé desky jsou podle předem vypočítaného schématu umístěny a připevněny do betonových žlabů. Průchodem vody přes kartáče dochází k tlumení energie vody, tím dochází ke snížení a diferenciaci rychlostí proudění. U dna propusti a za jednotlivými kartáči se rychlost proudění pohybuje kolem hodnoty 0,3 m.s-1. Právě nízká rychlost proudění vody umožňuje migraci proti proudu i méně zdatným druhům ryb nebo juvenilním jedincům. Rychlost proudění ve vodním sloupci nad kartáči se pohybuje v hodnotách nad 1 m.s-1.

Technologie kartáčových rybích přechodů byla vyvinuta Dr. R. Hassingerem z univerzity v německém Kasselu na konci 90. let minulého století a od té doby byly kartáčové rybí přechody instalovány na desítkách lokalit v celém Německu. Technologie byla prezentována na vědecké konferenci věnované ekologii a migraci ryb, která se uskutečnila v roce 2006 na Mondsee, následně byl Dr. Hassinger kontaktován a některé z těchto lokalit jsme měli možnost navštívit v letech 2007 a 2008. Kartáčové rybí přechody byly na těchto lokalitách konstruovány zároveň jako sportovní propusti, aby umožnily bezpečné sjíždění pro vodáky. To bylo počátkem myšlenky, že by bylo vhodné technologii kartáčových rybích přechodů ověřit i v podmínkách České republiky, kde je většina jezů je vybavena nějakým typem propusti a vodácký sport je velice rozšířený. Za výhody tohoto typu rybího přechodu lze považovat:

• relativně nízkou finanční a časovou náročnost výstavby
• je možné využít stávající jezové propusti (jsou-li vhodně umístěny)
• stavba RP nevyžaduje pozemky mimo koryto vodního toku
• jeho provoz nevyžaduje příliš velký průtok (zejména tam, kde vydaná povolení k nakládání s vodami již neumožňují vybudovat „klasický“ rybí přechod, se využije voda procházející sportovní propustí)
• v případě vhodné instalace fungují kartáče i jako biotop bentických druhů organismů)
• po instalaci kartáčů do sportovních propustí se zvyšuje jejich bezpečnost pro vodáky.
• tvar kartáčů lze upravit takovým způsobem, aby zajistil bezpečné vedení lodi středem propusti.

Nevýhodou kartáčových rybích přechodů je nutnost obměny jednotlivých kartáčových bloků po určité době, která je odhadována na cca 5-10 let.

Pilotní projekt rybího přechodu ve sportovní propusti realizoval státní podnik Povodí Vltavy na jezu Budín na Sázavě, ř. km 58,1 v roce 2008. Projekt připravila projekční kancelář Envisystem s.r.o. podle návrhu Dr. R. Hassingera. Stavbu provedla firma Proxima – stavební společnost, spol. s r.o. Sportovní propust -rybí přechod má délku 22,2 m, podélný sklon 5,9 %, návrhový průtok 0,4 m3.s-1. V propusti je instalováno 8 skupin po 9 kartáčích, které jsou připevněny do nově vytvořených betonových prahů. Prostor mezi prahy je vyplněn říčním štěrkem. Na vstupu (v dolní vodě) bylo nutné upravit šířku tratě tak, aby byl vytvořen dostatečně silný vábicí proud, který navede ryby do přechodu. Na vstupu (v dolní vodě) i výstupu (v horní vodě) byly dále vytvořeny drážky, které umožňují vyhrazení přechodu a instalaci monitorovacích zařízení. Stavba včetně přípravných prací byla provedena za čtyři týdny. Stavební náklad činil celkem 494.567,- Kč (bez DPH).

Po dokončení stavby bylo prováděno po dobu jednoho měsíce ichtyologické sledování, které mělo ověřit funkčnost trati tohoto zařízení. Ichtyologické sledování prováděl Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v.v.i., vždy 3x týdně v 8 hodinových intervalech a 1x týdně ve 24 hodinovém intervalu. Do horních hradicích drážek byl instalován naváděcí rošt pro osazení bioscanneru, který byl propojen s počítačovou jednotkou, která zaznamenávala průchod jednotlivých ryb. Vzhledem k termínu dokončení bylo možné alespoň částečně zachytit jarní migraci ryb.

Během monitorovacího období bylo bioscannerem a při kontrole trati rybího přechodu zjištěno celkem 293 jedinců 8 druhů ryb v délkovém spektru 80 – 600 mm (bioscannerem bylo zachyceno 106 ryb, 187 ryb bylo zjištěno při kontrole trati rybího přechodu). Závěrem bylo konstatováno, že technické řešení trati rybího přechodu je vhodné pro použití ve volných vodách ČR za předpokladu vhodné lokalizace rybího přechodu v profilu jezu.

Již v roce 2009 realizoval státní podnik Povodí Vltavy další 3 rybí přechody tohoto typu na níže položených sázavských jezech za účelem vybudování souvislého migračního koridoru. Projektantem rybích přechodů byla firma Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s.

Na jezech Pyskočely (ř. km 49,2) a Černé Budy (ř. km 54,6) byly kartáče opět instalovány do sportovních propustí podobným způsobem jako v případě jezu Budín, z toho důvodu bylo nutné sportovní propusti prodloužit a provést menší stavební úpravy. Na jezu Kavalier (ř. km 56,1) bylo nutné provést stavební úpravy většího rozsahu, neboť bylo třeba upravit vorovou propust do odpovídajících parametrů. Ve vorové propusti byla provedena betonová dělící zeď a výstavba přepážek, které zajistily prodloužení trati rybího přechodu a odpovídající spádové podmínky. Rybí přechod má délku 32,2 m, podélný sklon 4%, návrhový průtok 0,15 m3.s-1 . Trať rybího přechodu není pro vodáky využitelná, nicméně zbývající část vorové propusti může fungovat alespoň pro přetahování lodí.

Projekty byly průběžně konzultovány s Komisí pro rybí přechody při AOPK ČR a ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí a Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, v.v.i. byl připraven výzkumný projekt z prostředků Operačního programu Životní prostředí pro ověření funkčnosti všech vybudovaných rybích přechodů. Pro ověření funkčnosti byly zvoleny nejmodernější metody používané pro monitoring rybích společenstev – Passive integrated transponders (PIT) a VAKI bioscanner. Pro účely sledování bylo čipem označeno celkem 1612 ryb pod jezy Černé Budy a Budín. Takto označené ryby bylo možné následně identifikovat při průchodu čtecími rámy umístěnými na výstupu z rybího přechodu. Sledování pomocí bioscaneru bylo použito u jezu Pyskočely a jezu Kavalier. Bioscaner zaznamenává siluetu procházejících ryb a je schopen následně vyhodnotit množství migrujících ryb a jejich velikost. Monitoring probíhal v období 15. 3. 2010 až 16. 6. 2010.

Současně s monitoringem bylo provedeno i hydraulické posouzení a vyhodnocena rychlostní pole v rybích přechodech i přilehlých částech vodního toku. Výstupem jsou matematické modely proudění a rychlostí v okolí jezů s vyhodnocení vhodnosti umístění rybího přechodu v profilu jezu.

U jednotlivých přechodů byla zaznamenána odlišná účinnost i odlišná reakce migrujících ryb na faktory prostředí (teplota vody, průtok, světelná intenzita). Testované přechody byly vyhodnoceny jako nedostatečně účinné a částečně druhově a velikostně selektivní. Na základě hydraulického modelování lze konstatovat, že problém omezené funkčnosti spočívá zejména v nevhodné lokalizaci vstupu (mimo proudnici, nedostatek vábící vody a vzdálenost od překážky a byly doporučeny úpravy stávajících přechodů. Samotné tratě rybích přechodů byly z hlediska hydraulických podmínek vyhodnoceny jako vyhovující. Výsledek sledování bohužel negativně ovlivnily i abnormální průtoky v Sázavě.

Na základě těchto výsledků lze konstatovat, že technologii kartáčových rybích přechodů nelze plošně aplikovat do všech jezových propustí. Lze ji však úspěšně využít za předpokladu, že jezová propust bude splňovat požadavky na klasický rybí přechod (umístění vstupu, spád, lokalizace ve vztahu k proudnici apod.). Další projekty kartáčových rybích přechodů proto státní podnik Povodí Vltavy připravuje v souladu s těmito požadavky.

Půdorys rybího přechodu jezu Kavalier

Kartáče v propusti jezu Kavalier

Mgr. Jiří Vait,
Povodí Vltavy, státní podnik
e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
RNDr. Milan Hladík, Ph. D.
Vodohospodářský rozvoj
a výstavba, a.s.
e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA MĚST A OBCÍ
Daniel Vaclík

Problematika protipovodňové ochrany měst a obcí je samozřejmě obecně problematikou poměrně rozsáhlou. Od naprosté rezignace a přehlížení významu rizika povodní ze strany státní správy a samosprávy v poválečném zhruba půlstoletí se vlivem výskytu několika nedávných katastrofálních povodní počala protipovodňová ochrana v České republice opět odpovědně řešit. Prvotním impulsem byla zjevně Povodeň z roku 1997, která zasáhla především oblast Moravy, o něco pozdější „především česká“ povodeň v roce 2002 i následné více lokální katastrofální povodně přesvědčily veřejnost i odpovědné orgány státní správy o tom, že povodně nejsou jevy naprosto vzácnými a ojedinělými, nýbrž trvalou potenciální hrozbou. V této souvislosti je třeba zcela otevřeně konstatovat, že hrozba povodňových škod v území měst a obcí, tedy zpravidla poškození objektů bydlení, průmyslu a infrastruktury vznikla lidskými chybami i arogancí vůči přírodním podmínkám v dávné i blízké minulosti, vyjádřenými z tohoto pohledu chybně zpracovanými územními plány s návrhem zástavby atraktivních či jen prostě volných pozemků bez vyhodnocení vlivu této zástavby na průběh povodně či jen vyhodnocení míry zaplavení tohoto pozemku během povodní.

Projekty protipovodňové ochrany měst a obcí jsou tedy víceméně nápravou urbanistických chyb minulosti. Prakticky jde velmi často o liniové stavby v samé blízkosti toku v citlivém území ÚSES s komplikovaným technickým návrhem a velmi složitým projednáním těchto staveb ve správním řízení. Často se jedná v rámci požadovaného zadání úrovně ochrany území o tzv. návrh „nejméně špatného řešení“, kdy objektivně nutný technický návrh je někdy obtížně akceptovatelný i pro samého zpracovatele, o to obtížněji prosaditelný vůči laické veřejnosti. Problémem jsou především „pasivní – bariérové“ systémy ochrany a pohledové změny v hranici mezi vodním tokem a zástavbou. Pohledová „tvrdost“ bariér je do určité míry eliminována použitím mobilních prvků, či architektonicky přijatelnou a vhodnou formou bariéry v konkrétní lokalitě s určitou funkcí i v době mimo povodeň. Tyto postupy však mají své limity použití. Principielně vhodnější opatření protipovodňové ochrany, které zprůtočňuje území nivy toku podél ohroženého území či vytváří retenční prostory nad chráněným územím výstavbou příčných hrází se škrcením výtoku, naráží zase na problém nutného zásahu do území ÚSES formou nutného kácení porostů břehové či příbřežní vegetace, problém možné změny úrovně podzemní vody s ovlivněním ponechaných porostů apod.

Základní dva principy protipovodňové ochrany jsou tedy obecně známé:

Aktivní přístup představuje snahu o zprůtočnění koryta toku s nejbližším okolím a tím snížení úrovně hladiny srovnatelného povodňového průtoku podél chráněného území. Někdy snížení hladiny k ochraně postačuje, někdy je třeba následně doplnit ochranné bariéry – tentokrát však již významně výškově snížené. Aktivním přístupem je i vytvoření volného objemu retence v území nad chráněným územím, kde bude akumulován významný objem povodňové vlny a po kulminaci průtoku je pozvolna vypouštěn v hodnotách průtoku výrazně nižších než průtokové povodňové kulminace. Aktivní přístup je nesporně výhodnější, opatření jsou funkční i při překročení návrhových parametrů povodně, je potlačen či významně eliminován problém tzv. vnitřních vod v chráněném území. Zprůtočnění koryta a nivy toku lze provést způsobem přírodě blízkým, problémem je prvotní stavební zásah často do relativně stabilního území a vzrostlé vegetace. Dá se konstatovat, že lze vytvořit takto perspektivně často poměrně hodnotné prostředí přírodě blízkého toku a jeho nivy (zpravidla lepší kvality, než je stav současný), ona perspektiva však je řádu několika let po stabilizaci obnovené vegetace v území a tato skutečnost je obvykle špatně chápána ze strany části veřejnosti či ekologicky zaměřených iniciativ.

Pasivní přístup v návrzích protipovodňové ochrany je řešení ochrany uplatněním linií bariér různé formy, osazených mezi prostorem záplavy a chráněným územím. Bariéry někde začínají a někde končí – zpravidla jsou zavázány stranově do vyššího terénu či vhodných objektů. Obecnou stavební formou bariér jsou hrázky, zídky, snížené zídky či jen základy s mobilní nadstavbou, osazovanou jen v případě akutního povodňového ohrožení. Bariéry jsou více či méně zatěsněny do podloží, míra zatěsnění závisí jednak na posouzení bezpečnosti podloží před nebezpečím prolomení základové spáry proudovým tlakem, a jednak na ovlivnění proudění podzemní vody pod bariérou a tím možné vzdutí hladiny podzemní vody oproti stávajícímu stavu. Cílem dobrého návrhu je minimální ovlivnění hladiny podzemní vody v ohrázovaném území v době mimo povodeň a tedy provedení „ne zcela dokonalého zatěsnění do podloží“. Proti tomuto požadavku však stojí nutnost „zvládnout “ při povodni tzv. vnitřní vody – tedy vody z území za hrází, jejichž objem je tvořen především odtokem z aktuálních srážek příslušným k ohrázovanému území a průsakem pod linií ochranných bariér. Právě průsak při povodni je zásadně ovlivněn provedením těsnícího prvku pod bariérou. Vnitřní vody lze někdy částečně akumulovat v rámci chráněného území, základním způsobem jejich „likvidace“ je však čerpání přes bariéru zpět do toku. Čerpání je realizováno pomocí pevných nebo mobilních čerpacích stanic. Mobilní čerpací stanice jsou kompaktní jednotky, řešené na přívěsech nákladních automobilů včetně zdroje elektrického proudu podoby motorové elektrocentrály. Pevné čerpací stanice jsou zpravidla napojeny na elektrický rozvod, u něhož musí být garantována spolehlivost funkce i za povodně, což je v některých lokalitách velmi složitá záležitost s investičně nákladným řešením. U rozsáhlejších systémů ochranných protipovodňových bariér v lokalitách s delší kulminací povodně, je zpravidla nutno provést matematický model proudění podzemní vody, opřený o detailní inženýrsko-geologický průzkum. Tento model poslouží k optimalizaci návrhu těsnícího prvku bariéry do podloží a stanoví pravděpodobný objem průsaků do chráněného území při kulminaci povodně. Liniové ochranné systémy vyžadují v zastavěném území často řadu přeložek inženýrských sítí. Některé sítě jsou bariérami křižovány. Křížení sítí je nutno realizovat jako nepropustné, konfliktní trasy souběhu inženýrských vedení je nutno obejít či pokud je nutno tyto sítě přeložit do nových tras.

Naše projektová a inženýrská kancelář VH-TRES s.r.o. se návrhy protipovodňové ochrany dlouhodobě zabývá a ve své praxi zpracovala i projednala řadu projektů. Některé již byly zrealizovány, některé jsou aktuálně v realizaci a řada projektů bude zrealizována nejbližším období, neboť spadají pod projekty podporované a investičně zajištěné dotačním programem 129 120 Ministerstva zemědělství. Realizují je státní podniky Povodí.

Některé naše projekty protipovodňové ochrany měst a obcí s uvedením základní charakteristiky:

Protipovodňová ochrana Týn nad Vltavou – Peklo – část města Týn nad Vltavou byla ohrožena záplavou z tzv. bleskových povodní od drobného vodního toku vlivem nevhodně navrženého náspu komunikace s nekapacitním trubním vedením toku pod komunikací. Tento násyp působil v době povodně funkcí „ hráze rybníka“ kdy na dně „rybníka“ se nacházela zástavba. Protipovodňová ochrana této části města byla řešena výstavbou „retenční přehrážky“: Relizovaná konstrukce betonové tížné přehrážky s klenbovým účinkem a s osazenými škrtícími troubami vytvořila v údolí potoka nad zástavbou volný retenční objem, který je využit při povodních k ochraně zástavby. Funkčnost přehrážky byla ověřena provozem, kromě akumulace objemu povodňové vlny stabilizuje poměry na toku i záchytem splavenin, které ucpávaly v dolní části zatrubněné úseky toku.

Protipovodňová ochrana Ledenic - obec situovaná „ v kotli“ byla v minulosti vícekrát v roce zaplavována odtokem intenzivních srážek z okolních svažitých pozemků. Protipovodňová ochrana obce byla zajištěna návrhem obtokového kanálu, který na pomezí extravilánu a intravilánu obvádí kolem obce srážkový odtok do kapacitního recipientu. Stavba již byla realizována a prokázala již svou funkčnost během tzv. bleskových povodní v přilehlých povodích obce. Kapacita recipientu Spolského potoka byla zajištěna mj. předchozí výstavbou retenční nádrže Kačerovec, která dokáže transformovat výrazně povodňový odtok z horního povodí Spolského potoka.

Protipovodňová ochrana na Malši v Českých Budějovicích – těžce a dlouho prosazovaný projekt ochrany je klíčový pro ochranu centra i dalších významných čtvrtí města. Dříve byla realizována některá aktivní opatření na Malši v podobě zprůtočnění otvorů nevhodně navržených silničních mostů. Celková koncepce návrhu zahrnuje místopisně 3 etapy, v pořadí realizace proti proudu. Etapy zahrnují uplatnění aktivních zprůtočňovacích opatření – rozšíření koryta, snížení úrovně přilehlé zelené plochy toku do formy říční bermy a návrh kapacitního obtoku dvou pevných jezů v úseku. Aktivní opatření jsou doplněna v návrhu nižšími ochrannými zídkami a hrázkami v území méně stísněném. Aktivní opatření navrhované v rámci 1. etapy znamená velmi oponovaný návrh kácení vzrostlé zeleně v rámci snižované úrovně zelené plochy podél toku. Nerealizace tohoto opatření by však znamenala, že výstavba protipovodňových ochranných zídek zastavěného území zhorší odtokové poměry a vyvolá vzdutí povodňové hladiny v dotčeném úseku Malše oproti současnému stavu. Stavba významné části 1. etapy získala pravomocné územní rozhodnutí po neskutečně dlouhých sedmi letech od zpracování dokumentace. Diskuse řešení PPO na Malši ve variantách však předcházely i tehdejšímu zpracování projektu a vedou se od konce minulého století.

Protipovodňová opatření města Švihov na Úhlavě – znamenala realizaci linie ochranných hrází podél města. Zvláštností a zajímavostí záměru bylo zakomponování obnoveného úseku historického vnějšího opevnění vodního hradu včetně dvou kruhových bastionů. Zeď opevnění byla na původním obnoveném nalezeném základu vyzděna do podoby původní konstrukce kamenné tlusté zdi na potřebnou výšku s ponecháním neurovnaného vrchu zdi jako zříceniny původní konstrukce.

Protipovodňová ochrana na Vltavě v Č. Budějovicích - Jiráskovo nábřeží – pravý břeh husté městské zástavby bude ochráněn návrhem bariéry více než 1,7 km dlouhé, která sestává z pevného základu s možností pohotové mobilní nadstavby. Základ bariéry bude zakomponován do přilehlého území zelené plochy a okraje komunikace. Bariéra je nutným doplňkem předchozí kapacitní úpravy Vltavy v daném úseku a zajišťuje nezbytné převýšení nad návrhovou hladinou při povodni. Stavba je těsně před realizací, zahrnuje mj. náročné přeložky konfliktních úseků kmenové kanalizační stoky.

Protipovodňová ochrana Českého Krumlova na Vltavě – návrh zahrnul realizaci pěti etap, které zahrnuly aktivní opatření zprůtočnění koryta Vltavy odtěžením bočních navážek i prohrábkou dna, úpravu pevného jezu v centru města na jez pohyblivý, vyhraditelný s následným doplněním opatřeními pasivními v podobě ochranných bariér a úpravy kanalizačních výústí. Návrh protipovodňových opatření v tomto městě byl obtížný z důvodu přísných požadavků památkové ochrany tohoto města, zapsaného na seznamu UNESCO. Obnova koryta Vltavy však byla z historického pohledu částečným návratem k původnímu širšímu korytu Vltavy v minulosti. Úprava pevného jezu Jelení lávka na jez vyhraditelný je navržena uplatněním takového typu pohyblivého uzávěru (typ sektor), který ve vztyčené poloze působí vizuálním dojmem historické dřevěné konstrukce pevného jezu. Ochranné bariéry v centru města jsou pak z důvodu památkové ochrany navrhovány vesměs jako mobilní, stavebně bude proveden pouze základ tohoto hrazení, který zatěsní podloží bariéry a bude vhodně zakomponován v přilehlých zpevněných i nezpevněných plochách. Úpravy koryta Vltavy byly již realizovány, úprava jezu je před realizací, pasivní opatření jsou projednávána s cílem vydání jejich územního rozhodnutí.

Protipovodňová ochrana centra Pardubic – znamenala návrh systému pasivních opatření při soutoku Labe s Chrudimkou. Vzhledem k velikosti toku Labe a objektu pohyblivého jezu na tomto toku nebylo reálné realizovat zde účinné aktivní opatření. Komplikovanou záležitostí bylo i zaústění stávajícího malého vodního toku Spojilského odpadu v oblasti ohrázovaného soutoku velkých toků málokapacitní shybkou do podjezí pohyblivého pardubického jezu pod soutokem. Problém byl řešen návrhem stabilní velké povodňové čerpací stanice spolu s návrhem dostatečných retenčních kapacit v povodí.

Protipovodňová ochrana obcí Vrdy a Zbyslav – je příkladem výstavby územně velmi rozsáhlého systému pasivních opatření v podobě zídek a hrázek k ochraně dvou větších středočeských obcí u Čáslavi na řece Doubravě. Ochrana každé z obcí zahrnuje vždy téměř 2,5 km dlouhou trasu bariéry. Aktivními opatřeními zde byly úprava pevného jezu na pohyblivý vakový a přeložka koryta s ponecháním starého ramene. Návrh je zde charakteristický vhodným způsobem založení bariér na jílovité vrstvě, nacházející se často jen mělce v podloží. Záměr byl v obcích dlouze projednáván, i přes většinovou vůli zastupitelstev obcí realizovat protipovodňová opatření je zřizování ochranných bariér částí obyvatel kritizován, jako „zásah do vzhledu obce“ s bagatelizací povodňového ohrožení. Stavba je v konečné fázi realizace.

Protipovodňová ochrana Veselí nad Lužnicí – město bylo v rámci Jihočeského kraje v nedávném období ohrožováno asi nejčastěji. Jeho komplikovaná poloha na soutoku Lužnice a Nežárky v uzávěru Třeboňské pánve a mohutné propustné náplavy v okolí obou řek činily návrh protipovodňových opatření velmi složitým. Velmi náročným bylo zhotovení matematického modelu proudění podzemní vody, který byl zpracován kolektivem autorů z VUT Brno. Aktivním opatřením je zde úprava Lužnice pod soutokem do podoby složeného koryta s pravobřežní bermou, opatření do určité míry eliminuje vzdutí povodňové hladiny nutným ohrázováním chráněných městských částí. Rozsah linií bariér je velký a zahrnuje v podstatě celé město v ohrožení ze směru obou řek i dalšího přítoku Bechyňského potoka. Dle stísněnosti pozemků a polohy nabývá bariéra forem zdí, hrází. V komunikačních průchodech či tam, kde výška bariér je pohledově těžko přijatelná, jsou použity mobilní nadstavby na pevném základu. Stavby bariér vyvolaly řadu lokálních přeložek inženýrských sítí. Ekonomicky přijatelná míra ochrany byla stanovena na Q50 s ochranným převýšením do úrovně Q100. Ochrana některých oblastí města je právě názorným příkladem urbanistických omylů v minulosti. Čtvrť zvaná Štěpnice je umístěna v plochém území blíže řeky a její ochrana znamená celoobvodové !!! ohrázování od okolní záplavy s nutností čerpání průsaků při povodňové kulminaci. Čerpací techniku bude nutno předzásobit naftou, neboť příjezdové cesty budou při kulminaci zaplaveny. V celém městě je pak navrženo více čerpacích lokalit, právě charakter území města, požadavek neovlivnění úrovně hladiny podzemní vody významným způsobem, znamenají při povodních poměrně významný objem vnitřních vod s nutností čerpat ho zpět do toku. V rámci návrhu bud zřízena jedna větší stabilní čerpací stanice a dále je určeno více míst, kde bude použita čerpací mobilní technika.

 

Kdalším našim aktuálním projektům protipovodňové ochrany (již bez bližší specifikace), které jsou právě před realizací patří Protipovodňová ochrana Blatné, Protipovodňová ochrana Bechyně – Zářečí, Protipovodňová ochrana obce Dráchov na Lužnici, Protipovodňová ochrana Mnichova Hradiště, Protipovodňová ochrana Vysokého Mýta, Protipovodňová ochrana Cerekvice nad Loučnou a jiné.

Stavby realizované či připravované k realizaci s podporou dotačního programu Ministerstva zemědělství prošly mj. tzv. posouzením rentability od „strategického experta“ vybraného poskytovatelem dotace. To zjednodušeně znamená, že realizované stavby by měly být ekonomicky návratné v porovnání investice a výskytu pravděpodobných škod na chráněném majetku touto investicí ve vytčeném období. Kromě prosté ekonomické kalkulace mají stavby protipovodňové ochrany další vlivy a souvislosti výše popsané – byť jen pohledové změny v důvěrně známé oblasti obyvatel obcí. Nechuť části veřejnosti k těmto stavbám je proto i lidsky pochopitelná a výrazně kolísá dle doby od posledního „povodňového zážitku“ a míry povodňového postižení.

Stavby protipovodňové ochrany mají i svá další specifika. Tou je výjimečnost „odzkoušení funkce“ stavby. Zatímco u většiny staveb lze ověřit funkci i bezchybnost návrhu či provedení nedlouho po dokončení stavby při zařazení období „zkušebního provozu“, stavby protipovodňové ochrany kromě dílčích částí lze bohužel odzkoušet „naostro“ až při výskytu další povodně. To je samozřejmě nepředvídatelná okolnost. Proto nezbývá, než připravovat i realizovat tyto stavby s o to větší pečlivostí a odpovědností.

 

Ing. Daniel Vaclík jednatel VH-TRES s.r.o
E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

VÝROBKY A LEGISLATIVA, ANEB JÁ UŠETŘÍM A TY PRODĚLÁŠ
reklamní článek HAWLE ARMATURY spol. s r. o.

V poslední době pod neúměrným tlakem na co nejlevnější dodávku staveb dochází kparadoxům, že mnohdy vysoutěžená cena neobsahuje ani 100% pokrytí vlastních nákladů. A tak se stává standardem, že se šetří na všem. Ano, na všem, jen ne tam, kde by to mělo opodstatnění – na organizaci práce. Nejjednodušším šetřením je materiál, protože to je číslo dané konkrétním ceníkem. Práce a čas nemá ceník, to si ohodnocuje stavební firma dle vlastních interních kalkulací. A tak se do země „zahrabává“ cokoliv a často i s vědomím, že výrobek neodpovídá základním normám a předpisům. Všichni požadujeme, aby kvalita vody „v kohoutku“ byla co nejlepší. A tak desítky norem, předpisů a zákonů definují, co vše je nutné provádět, aby pitná voda byla pitná a každou změnou nějaké normy pitnější až nejpitnější. Vytváří se stále častěji přísnější předpisy na testování, zkoušení, evidování, vykazování…. Provozovatelé vodovodů vyrábějí kvalitní, přísně kontrolovanou pitnou vodu, která následně je rozváděna do vodovodní sítě. Zde však může dojít k jejímu znehodnocení. Nejproblémovějšími místy rozvodu pitné vody jsou: Domovní rozvod – tento rozvod je zcela individuální a nevstupují sem zákony o veřejném vodovodu. Vše závisí na majiteli objektu. Velmi často právě zastaralý domovní rozvod je zdrojem problémů kvality pitné vody „z kohoutku“.

Vodovodní sítě – zde se jedná o veřejný zájem, její stav udržuje provozovatel. Mnohdy je však nejasné, kdo kontroluje vlastní výstavbu sítě a plnění všech zákonných požadavků na provádění rozvodných sítí. Provozovatel současně s vlastníkem sítě jsou ze zákona povinni vytvářet tzv. Plán obnovy vodovodní sítě, z něhož následně vyplývá plánovaná rekonstrukce, obnova či optimalizace vlastní vodovodní sítě. V poslední době není výjimkou, že se životnost vodovodní sítě stanovuje až na 100 let. Proč? Protože jsou zkušenosti, že stoleté potrubí slouží dodnes a mnohdy nevykazuje takovou četnost poruch, aby byla nutná okamžitá rekonstrukce. Před 100 lety se do země ukládalo potrubí na tehdejší dobu nejkvalitnější možné, protože si předkové pitné vody velmi vážili. Pak však přišlo období názoru, že voda je všude kolem nás a sama k nám přitéká. S vývojem doby se tak dostávalo do země potrubí, které je dnes v krajně havarijním stavu. A všichni tu dobu „úspor“ (zejména 70tá léta) svorně tvrdě kritizujeme. Co ale děláme my v současné době konečně dostupných kvalitních materiálů? Soutěžíme o cenu bez ohledu na kvalitu díla a neprovádíme kontrolu.

Co tvoří vodovodní síť: Vodovodní potrubí – s tím jsou dlouhodobé zkušenosti a více či méně se dá usuzovat na „mnohaletou“ životnost. Armatury – jsou na trhu velmi kvalitní, ale i zcela nekvalitní a něco mezi tím. Armatura v celém svém funkčním pojetí nemůže dosáhnout stejnou životnost jako vlastní potrubí. Armatura je funkční zařízení, které má kromě proudění vody odolávat i manipulaci při jejím usměrňování. Ve městech je armatur na 1 km potrubí poměrně hodně. Sekční šoupata, odbočení, křížení, napojování apod. V celkové částce na vlastní materiál poměrně slušný cenový podíl, podle charakteru místa i více než 50% z ceny. ALE –vlastní materiál činí pouze 10 – 15% z celkových nákladů stavby!!! Zde stavební společnosti nacházejí poměrně dobrý prostor na úsporu – svůj zisk.Životnost je přímo závislá na kvalitě instalovaných prvků. Otázkou často zůstává, jaká kvalita prvků se ukládá do země. Požadavek na životnost definuje úroveň údržby. Hodnota díla je daná pořizovací cenou a hodnotou údržby a to je nutné sčítat: nízká pořizovací cena + vysoká hodnota údržby, vysoká pořizovací cena + nízká hodnota údržby. Při stejné požadované životnosti dostaneme rozdílné náklady na pořízení a rozdílné náklady na údržbu. A právě váha mezi těmito hodnotami se nedá definovat nejnižší cenou díla, ale patřičnou celkovou kalkulací, váhou ceny a kvality. Existuje však třetí případ: vysoká pořizovací cena - neúměrný zisk dodavatele - vysoká cena za údržbu = katastrofa. Jako příklad je známý „skokanský můstek“ na dálnici D5 u Tachova.

Obr. 1 Šoupátko je nové a proč ne i tvarovka? – úspora?

Obr. 2 Tak by měla vypadat nová stavba

SEZNAM ČLENŮ ČSVH ŘÁDNÍ ČLENOVÉ
Ing. Jiří Baloun – tel. 387 203 609 – Č. Budějovice
Ing. Petr Baránek – tel. 605 204 411 – Brno
Ing. Pavel Bartoš – tel. 777 274 953 – Praha
Ing. Jiří Beneš – tel. 606 736 574 – Brno
Ing. Hana Bicanová – tel. 606 688 839 – Č. Budějovice
Ing. Jan Bouček – tel. 724 179 280 – Praha
doc. Ing. Iva Čiháková, CSc. – tel. 602 849 143 – Praha 4
Ing. Miroslav Dvořák – J. Hradec
Ing. Radim Farkač – tel. 607 565 089 – Veselí nad Lužnicí
Ing. Jiří Fišer – tel. 603 830 541 – Tábor
Ing. Vladimír Fürth – tel. 386 351 942 – Č. Budějovice
Ing. Jana Hatáková – tel. 602 484 034 – Č. Budějovice
Ing. Martina Havlová – tel. 777 890 329 – Staré Hodějovice
doc. Ing. Josef Hejzlar, CSc. – tel. 775 914 044 – Ševětín
Ing. Jiří Heřman – tel. 387 761 221 – Č. Budějovice
Ing. Jan Hošek – tel. 602 427 318 – Strakonice
Ing. Václav Houška – tel. 728 929 300 – Č. Budějovice
Ing. Karel Charvát – tel. 731 765 704 – J. Hradec
Ing. Pavel Janás – tel. 725 816 960 – Č. Budějovice
Ing. Karel Janowiak – tel. 606 632 809 – Lipí
Ing. Petr Jerhot – tel. 386 356 321 – Č. Budějovice
Ing. Jan Jindra, CSc. – tel. 606 654 660 – Č. Budějovice
Ing. Zdeněk Kamarýt – tel. 603 949 848 – Č. Budějovice
Ing. Jiří Kaňka – tel. 777 150 225 – Č. Budějovice
Ing. Miloš Kotek – tel. 606 913 121 – Tábor
doc. Ing. Jan Kouřil, Ph.D. – tel. 602 390 633 – Č. Budějovice
Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc. – tel. 724 432 857 – Písek
Ing. Pavel Kubašta – tel. 384 781 356, 384 750 848 – Suchdol n. Luž.
Ing. Jiří Kubeš – tel. 606 607 577 – Tábor
Ing. František Kubík, CSc. – tel. 602 690 459 – Hluboká n. Vlt.
Ing. Bohumil Kujal – tel. 721 817 568 – Č. Budějovice
Ing. Jiří Lipold – tel. 606 607 404 – Č. Budějovice
Ing. Jana Máchová – tel. 723 736 141 – Č. Budějovice
Ing. arch. Martin Malec – tel. 387 331 547 – Č. Budějovice
Ing. Michal Manda – tel. 607 645 592 – Č. Budějovice
Ing. Radek Mára – tel. 385 342 526 – Č. Budějovice
Mgr. Pavel Matoušek – tel. 602 171 716 – Č. Budějovice
Ing. Jan Pařízek, CSc. – tel. 606 608 578 – Hrdějovice
Ing. Jiří Pavlík – tel. 602 408 359 – Kojetín
Ing. Pavel Peroutka – tel. 602 657 241 – Velešín
Ing. Karel Pokorný – tel. 728 124 532 – Včelná
Ing. Josef Pokorný, CSc. – tel. 723 590 412 – Č. Budějovice
Ing. Jiří Pudil – tel. 386 761 720 – Č. Budějovice
Ing. Jaroslav Raclavský, Ph. D. – tel. 723 403 626 – Břeclav
Ing. Vladimír Rohlík – tel. 724 275 401 – Č. Budějovice
doc. RNDr. Jana Říhová – Ambrožová, CSc. –tel. 604 782 149 – Hrobčice
Ing. Marek Slavíček, Ph.D. – tel. 607 822 341 – Poříčí nad Sázavou (Praha)
Ing. Kateřina Slavíčková, Ph.D. – tel. 721 420 046 – Poříčí nad Sázavou (Praha)
Ing. Josef Smažík – tel. 385 755 111 – Č. Budějovice
Ing. Jaroslava Snížková – tel. 728 461 990 – Č. Budějovice
Ing. Zdena Sosnová – tel. 603 167 145 – Bechyně
Ing. Jiří Stara – tel. 602 491 411 – Č. Budějovice
Ing. Bohumír Strnad – tel. 602 455 051 – Č. Budějovice
Ing. František Sedláček – tel. 777 603 786 – Veselí nad Lužnicí
RNDr. Petr Šebelík – tel. 603 872 025 – Stachy
Ing. Miloslav Šír, CSc. – tel. 603 929 643 – Č. Budějovice
Ing. Olga Štíchová – tel. 606 331 715 – J. Hradec
Ing. Lubomír Štros – tel. 604 483 860 – Č. Budějovice
Ing. Miloslav Tesař, CSc. – Volyně
Ing. Lubor Tomanec – tel. 387 761 226 – Tábor
Ing. Daniel Vaclík – tel. 395 775 143 – Č. Budějovice
Ing. Karel Vávře – tel. 603 330 624 – Lomnice n. Lužnicí
Ing. Ladislav Vondrák – tel. 382 204 711, 382 212 007 – Písek
Ing. Aleš Vondrka – Chlum u Třeboně
Ing. Zdeněk Zídek – tel. 602 443 266 – Lipno n. Vltavou
Ing. Vlasta Žáčková – tel. 386 720 731 – Velešín
prof. Ing. Jan Šálek, CSc. – tel. 544 525 632 – Brno
Ing. Ondřej Mlčoch – tel. 737 948 471 – Kroměříž

PŘIDRUŽENÍ ČLENOVÉ
Jiří Švagr, tel. 724 521 322 – Č. Budějovice
Ing. Jiří Otrusina – tel. 723 262 446 – Olomouc
František Nedbal – tel. 602 694 614 – Č. Budějovice
Miroslav Přitasil – tel. 602 412 072 – Č. Budějovice
Bc. Vlasta Vlčková – 723 567 024 – Č. Budějovice

SEZNAM NOVÝCH ČLENŮ ČSVH
ŘÁDNÍ ČLENOVÉ
Ing. Dana Zídková – tel. 724 032 409 – Č. Budějovice
Ing. Kateřina Tebichová – tel. 728 104 466 – Tábor
Ing. Martin Kocour, Ph.D. – tel. 606 617 040 – Strakonice
Ing. Karel Dubský – tel. 724 124 760 – Vodňany
Ing. Jiří Pokorný – tel. 607 866 877 - České Budějovice

Životní jubilea
ČSVH gratuluje k dosaženým životním jubileum v roce 2011 a přejeme do dalších let pevné zdraví:
40. výročí
Ing. František Sedláček
50. výročí
Ing. Zdeněk Zídek
55. výročí
Ing. Miroslav Dvořák
doc. Ing. Josef Hejzlar, CSc.
Ing. Bc. Miroslav Krejča, CSc.
Miroslav Přitasil
Ing. Vladimír Rohlík
Ing. Miroslav Šír, CSc.
Ing. Lubomír Štros
Ing. Miroslav Tesař, CSc.
60. výročí
doc. Ing. Iva Čiháková, CSc.
Ing. Pavel Peroutka
Ing. Karel Vávře
65. výročí
Ing. Jiří Kubeš
Ing. Bohumil Strnad
70. výročí
Ing. Jiří Otrusina
75. výročí
Ing. Karel Charvát
80. výročí
Ing. Zdeněk Kamarýt

Celý bulletin si můžete stáhnout fe formátu PDF - vnitřní obsah a rubovou stranu obalu .